Faux pas (těsně pod vrcholem)

„Jen dva prstíčky strčíme ...,“ šel na to přes pohádky Vojta. „Tady?“ zašeptala Terka, domnívajíc se, že jsou na louce sami. Z nedalekého lesa je pozoroval Šoupálek dlouhoprstý a kolem Kokotice luční se k nim blížil Svižník polní.

FAUX PAS (TĚSNĚ POD VRCHOLEM)

Vojta s Terezkou kráčeli ruku v ruce po cestě vzhůru a užívali si teplého letního počasí. Chodili spolu pouhých čtrnáct dní, ačkoli první jiskra přeskočila už před rokem, když se objevil ve dveřích její cvičebny. Jenže tenkrát došlo k nedorozumění ve vzájemné komunikaci. Jeden mluvil o voze, druhý o koze a ve finále byl Vojta deviant.

Jakmile si to o pár měsíců později při náhodném setkání vyříkali, začali se náhodně potkávat častěji. Terka byla, ale stále obezřetná a nepouštěla se do žádných větších akcí. Zvláště když si stihla projít dalším bolestivým rozchodem. Ledy byly prolomeny až poslední červnový den, kdy vzal Vojta Terku a její mladší sestru Kláru na zmrzlinový pohár. Měla to být odměna za Klářino vysvědčení, ale vzhledem k tomu, jaké vyfasovala známky, by úplně stačil nanuk ze sámošky.

„Ty jo, ségra, nebuď blbá, ten je dobrej, toho si nech,“ dostala od sestry požehnání, když šel Vojta k pokladně. Kláře bylo dvanáct a byla „čarodějka“. Měla nějaký dar, šestý smysl, či čuch na lidi, jehož vlastnictví nedokázala rozumně vysvětlit, ale hajzla a krávu poznala během pár minut. Obzvlášť u mužského pokolení měla 100% úspěšnost předpovědí. Ale kdo ví, možná to bylo jen tím, jaké partnery si její mamá a ségra vybíraly.   

Budoucí milenci měli namířeno ke staré rozhledně a už půl hodiny stoupali kamenitou cestou mezi poli. Lehce zadýchaní a zpocení právě zdolali nejstrmější část kopce. Dál už byl terén opět mírný.

Vojta se zastavil a Terka k němu tázavě vzhlédla.

„Ale copak, copak, Vojtíška bolej nožičky?“ pitvořila se.   

Vojta Terku přitáhl k sobě a žádostivě přitiskl svoje rty na její. Měla na sobě krátké, tmavě modré šaty s uzoučkými ramínky a odhalenými zády. Není divu, že z ní, a hlavně z toho co skrývala pod nimi, úplně šílel. Levá ruka šmátralka zamířila přes látku šatů k výstřihu a pravá ruka šmátralka jí vyhrnula sukni k bokům a stiskla pevný zadeček. Že nemá podprsenku, si ráčil všimnout hned, když se sešli, ale nepřítomnost kalhotek byla překvapivá. 

„Tady?“ zašeptala udýchaná Terka, kterou zaskočil výběrem místa. Rozhlédla se a potěšeně konstatovala, že kolem není ani živáčka. To však nebyla tak úplně pravda, protože z nedalekého lesa je z větve sledoval Šoupálek dlouhoprstý. Být tu o pár měsíců později, možná by se k němu připojil i Brkoslav severní. Vojtova erekce Terku tlačila na břiše, a tak uznala, že jde o naléhavý případ, který nesnese odkladu.

„Jen dva prstíčky tam strčíme …,“ šel na to přes pohádky Vojta.

Jelikož i ona měla silnou potřebu se ho dotýkat, nedělala drahoty a přemístili se o dva metry stranou do trávy. Byl to jejich třetí pokus o intimní sblížení. Před tím prvním pila na kuráž tak vehementně, že když ji ve sklepě u nich v paneláku Vojta opřel o zeď, pořád mu padala tu na jednu, tu na druhou stranu. Takže zatímco její počestnost zůstala bez poskvrny, záda měla celá bílá od zdi. Druhý pokus u Vojty doma nedopadl o moc lépe. Poté co povečeřeli s jeho rodiči, odebrali se do Vojtova pokoje na válendu a netrvalo dlouho a oba byli nazí, jak je pánbůh stvořil. Jenže zrovna když to začínalo být hezké, začal Vojtovi zvonit mobil.

Proč jsi nevypnul zvonění?“ šílela Tereza, kterou jeho doteky rozpalovaly a byla připravená na jejich první milování. Telefon ztichnul jen na pár sekund a pak se začal znovu dožadovat pozornosti. Mezi druhým a třetím zvoněním mu ještě pípla příchozí sms. Vojta neprozřetelně řekl kamarádům, že s nimi nepůjde na pivo, protože bude s Terkou a ti mu tu zradu dali náležitě sežrat. Jeho mámu, která si vedle v obýváku chtěla číst, to neustálé vyzvánění samo sebou rušilo, a tak bez klepání rozrazila dveře pokojíčku s výtkou na rtech, „ty to nemůžeš zvednout?!“

Vojta stál nahý uprostřed pokoje s mobilem v ruce a hned na první pohled bylo patrné, že to zvednout umí. Rozčílený si právě četl sms od kamarádů: přestaň šukat a pojď na pivo. Máma s Terkou překvapeně vyjekly a Vojta skočil na dveře a zatlačil mámu zpět do obýváku.

Tentokrát to klaplo, Vojta se sice dostal jen na třetí metu, ale vzhledem k polním podmínkám byl rád, že vůbec něco bylo. Protože, co si budeme povídat, pro Terku to úplný med a rajc nebyl. Tráva se jí zapichovala do holé kůže, kamínky tlačily a kolem Kokotice luční se k nim blížil Svižník polní. Rozhodně si to neužila tak, jak doufala. I Vojta byl tak trochu svižník a brzy pod jejími doteky roztál natolik, že jí explodoval do dlaně.

„Máš kapesník, abych se mohla otřít?“ klečela v příkopu s šaty shrnutými v pase.

Vojta se postavil a zvedl kalhoty ze země. Zkontrolovat obsah kapes a aniž by si je oblékl, rychle si zase dřepnul.

„Co blbneš?“

„Tam dole jsou lidi,“ šeptal Vojta.

„Jaký lidi?“

„Nevím … chlap a dvě malý holky,“ panikařil, „jó, a kapesník nemám,“ neopomněl přidal další zjištěné pozitivum. Terka tak byla nucena ty čtyři mililitry bílé lepkavé tekutiny otřít do trávy a v podřepu si natáhnout ramínka šatů a stáhnout je přes boky. Stejným způsobem se oblékl i Vojta a až pak se oba narovnali a pohlédli pod sebe.

Chlapík klečel na kraji cesty ve vzdálenosti nějakých třiceti metrů od nich a vyprávěl holčičkám cosi o kytičkách.

„Myslíš, že nás viděli?“ zašeptala zahanbeně Terka.

„Určitě ne, zas tak moc jsi neřvala,“ snažil se odlehčit atmosféru Vojta.

Taky nebyl důvod, milej zlatej, pomyslela si Tereza.

„Chceš jít ještě na tu rozhlednu?“ ukázal k pár set metrů vzdálenému cíli jejich cesty.

„Už ani ne, jsem zpocená a všechno mě svědí.“

Vojta ji vděčně políbil a chytil za ruku, „tak půjdeme domů.“ Až příliš pozdě si uvědomil, do jaké dlaně vsunul tu svou.

„A taky jsem ulepená,“ ujistila ho a nepustila. Koneckonců byla to jeho práce.

Když došli bezprostředně k pánovi, který taktéž držel své dvě dcery za ruce, nezdál se být nijak pohoršen. Z jeho výrazu usoudili, že neví nic o tom, co se tam v trávě odehrávalo. Pan Kučera to vzal s dcerkami zkratkou přes les a na polní cestu se napojil až v jejím závěru. Cíl jejich cesty byl rovněž u rozhledny.

Vojta s Terkou si oddechli, načež mladší dcera prohlásila, „a teď už konečně můžeme jít nahoru?“

Starší, kterou ta náhlá přednáška o kytičkách, kterým táta ale vůbec nerozuměl, rovněž nudila, sestru podpořila, „já už chci mít ten vrchol za sebou.“

I já, princezničko, soucítila s ní Terka a předsevzala si, že příště už to nebude žádnej kvapík, ale dlouhé, nikým nerušené milování. Jo, kdyby jen tušila…

Předchozí díl Úchylem snadno a rychle: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558

Příště: Faux pas (kompromis pro zabrzděnou Terku)