Falešný teolog na šnečí stezce

„Kdy zase přijedeš do Olmiku?“ ptala se Andrea Máry. Než stačil odpovědět, předběhl ho Luky se lží, „vždyť on tady taky studuje Cyrilometodějskou fakultu.“ Mára dumal: Konstantin a Metoděj byli věrozvěsti, takže jsem budoucí kněz?

FALEŠNÝ TEOLOG NA ŠNEČÍ  STEZCE

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,

dokud držím v ruce nůžky.

                                      K. Plíhal

.

Mára a Luky se scházeli pátek co pátek nad zlatavým mokem v zakouřené hospě IV. cenové skupiny. Tyto tahy byly tradičním vyústěním Lukášova studijního a Markova pracovního týdne. Tentokrát na popud Lukyho vyrazili do lepšího podniku na dražší pivo.

„Čau negře, udělal jsem zápočet, večer to spláchneme, zvu tě,“ vychrlil dopoledne do telefonu Luky, a pak se omluvil, že musí běžet položit gazelu na znak. Luky měl zvláštní oblibu v barevně laděných osloveních. Když Mára nebyl negr, tak byl rezavá chcanka.

„O jaký antilopě jsi to mluvil?“ nevybavil si Mára o pár hodin později ten správný živočišný druh.

„To není antilopa, ale gazela, krásná, dlouhonohá, prostě majestátní úlovek,“ započal básnění Luky.

Když před nimi na stole přistálo druhé pivo, už byl Mára důvěrně obeznámen s přítelovým novým objevem: Luxusní Sexy Danielou. Zkráceně LSD. Na Lukyho měla Daniela stejně silné účinky jako droga, a ačkoli krystalická verze není návyková, on na té verzi z masa, kostí a hlavně prsou už závislý byl. Daniela studovala rekreologii, ovládala mnoho sportů a podle Lukyho byla neuvěřitelně pružná a ohebná.

„S žádnou jinou neměly polohy Pohled pod kapotu, Přemysl Oráč a Umění rovnováhy takový grády,“ pokračoval ve chvalozpěvu Luky. „A to už vůbec nemluvím o Orálním stanu, ten žádná předtím nepostavila,“ dodal dvojsmyslně.

Márovi v tu chvíli došlo, že pokud je kamarád až tak hluboce ponořen do nového vztahu, nebude mít na něj za chvíli vůbec čas a on bude nucen popíjet osaměle. Mára chodil již od základky s Mirkou. Když mu Mirka po osmi letech vztahu, prostého hádek, oznámila, že by se měli vzít, přišlo mu to jako logické a rozumné rozhodnutí. Přípravy na svatbu byly v plném proudu, vše zařízené, pozvánky odeslané a Mirka zničehonic změnila názor. Respektive se zakoukala do někoho jiného, cizího. Mára se k tomu „postavil jako chlap“ a během půl roku propil veškeré úspory určené na společnou budoucnost.

Luky zachytil jeho posmutnělý výraz a pochopil, co je jeho povinností. Musí už mu konečně najít ženskou. Na počátku si říkal sebejistě stejně jak Barney Stinson: výzva přijata, ale s postupujícím časem už propadal zoufalství. Snažil se, seč mu síly stačily, sám si mezitím našel tři, ale Máru se mu udat nepodařilo. Chyba ale rozhodně nebyla na jeho přijímači. Mára se utápěl v sebelítosti a vyprávěním o tom, jaká byla jeho bývalá kráva, žádnou dívku logicky neoslnil.

„Co kdybych ti domluvil rande s Nelou?“ napadlo Lukyho, „je to spolužačka, hezká, momentálně volná … akorát je trochu jednodušší.“

„Jak jednodušší?“ hledal v nápovědě složitosti Mára.

„No, má IQ pokojový teploty,“ nebral si servítky Luky.

„Když chodí na vysokou školu, tak asi nemůže bejt blbá, ne?“ hájil Mára krásnou neznámou.

„A ty si jako myslíš, že vejška je zárukou inteligence?“

„No, když se tak koukám na tebe, tak asi ne,“ připustil Mára. „Tak se tak nezaměřuj na vzhled, ale spíš na to, co má uvnitř.“

„Myslíš střeva?“ vyprskl smíchy Luky.

„Myslím vnitřní krásu,“ osvětlil mu Mára, „jestli je hodná, citlivá a tak.“

Luky dost dobře nechápal, co to je za priority, ale jednu vhodnou kandidátku si přece vybavil, „co třeba Klára, to je celkem ucházející řezivo, ne?“

„Ta by se mnou na rande nikdy nešla,“ nedělal si plané naděje Mára.

„Jasně, uznávám, že si takovej vořežprut neatraktivní …“ zcela chápal jeho obavy Luky.

„Kvůli tobě by se mnou nešla!“ osvětlil mu důvod svých pochybností Mára.

„Jak kvůli mně?“

„Vošukal jsi její nejlepší kamarádku Žanetu a už jí nezavolal.“

„To není pravda,“ hájil se dotčeně Luky, „zas tak dobrý kamarádky to nebyly.“

Výběrové řízení na potencionální přítelkyni vyšumělo do ztracena, a když chlapci obnovili zanedbaný pitný režim, měli se k odchodu.

Mladá servírka vzala do ruky účtenku. „Dohromady nebo zvlášť?“

„Dohromady,“ mávnul Mára světácky rukou směrem k Lukymu.

„Co blbneš, ty vole!“ vystřelil Luky jak čertík z krabičky, „myslíš, že kradu nebo chodím s obrazama?“

„Vždyť jsi říkal, že jsi udělal zkoušku a že mě zveš na pivo!“

„No to jo, ale ne že platím!“ argumentoval nelogicky Luky.

„Tak snad, když zveš, tak platíš, ne?“ nevzdával se Mára, který si nevzal peníze a dožadoval se podpory u servírky, „že mám pravdu, slečno?“ Slečna servírka nejistě přikývla a už se připravovala na to, co řekne stodvacetikilovému kuchaři Lacovi (kterému přezdívali Čistič), aby hostům „domluvil“. 

„Normálně jo, ale dneska ne, jsem švorc!“ vyložil karty na stůl Luky a začal prohledávat všechny kapsy. Vylovil z nich posupně čtyři desetikoruny, jednu dvacku, papírek s telefonním číslem, na které nikdy nezavolal, kondom a žvýkačku.

„Slečno, máte v kuchyni hodně nádobí?“ přidal se k sebešacování Mára.

„Prosím?“ žádala vysvětlení.

„Že bychom ho umyli a utřeli, na oplátku, za ty piva?“ prohlásil suše.

„Máme myčku,“ spláchla jeho návrh a už se chtěla otočit na patě a zamířit do kuchyně, když Mára našel v malé, přední kapse džínů seprané dvoukilo.

Na čerstvém smogu (rozlišujeme londýnský a L. A. typ) Mára ještě lehce zuřil, jak ho Luky vypekl, ale tomu už se to vykouřilo z hlavy. Mlčky minuli sídliště, přešli křižovatku a zamířili k viaduktu. Před podchodem železničně tratě se Luky zastavil a gestem natažené ruky zadržel i Máru. „Ty vole, koukej, šneci!“

A opravdu, silnice jimi byla hustě poseta. Luky mezi nimi začal opatrně poskakovat. „Kšá, kšá jděte domů, tady vás něco zajede!“ rozháněl je rukama.

Mára ani v nejmenším nepochyboval, že budoucí pan učitel ví, že šnek není totéž co slepice a že už částečně doma jsou. Šneci na jeho výzvu reagovali poměrně vlažně.

„Co s nimi budeme dělat, Luky?“ zeptal se hopsajícího kamaráda, když kolem projelo první auto. Naštěstí v druhém jízdním pruhu.

„Podnikneme záchranou misi!“ odvětil s vojenskou razancí, uchopil šneka, odlepil ho od země a odnesl do trávy.

Jeho nadšení brzy nakazilo i Máru a i on „odlepoval“ jednoho šneka po druhém a přenášel je ve směru plazení. Po chvíli ho tato činnost zaujala natolik, že přestal vnímat okolní svět. (Snad vděční) šneci postupně opouštěli nehostinný a nebezpečný asfaltový povrch, aby ho vyměnili za nepochybně bezpečnější trávu u kolejí. Mezi dvacátým šestým a dvacátým sedmým šnekem Mára zbliknul o deset metrů dál řádícího Lukyho.

Otáčel se jak kohout na báni, plnou náruč šneků. „Ty chceš jít tam, ty chceš jít tam a ty ...“ a rozhazoval je kolem sebe do trávy, „… ty chceš jít určitě tam!“

„Ty vole, já s nima zacházím líp než s vlastníma dětma a ty s nimi klidně házíš!“ rozčiloval se Mára.

„Hoj, hoj, hola, hoj budoucnost je boj!“ odpověděl popěvkem Jarka Nohavici Luky a vzápětí dodal,„musej bejt tvrdý, život není peříčko!“ Pravda, házel s nimi obezřetně, ale ani tak nelze vyloučit doživotní otřes ulity. Závěr letecké noci ještě vylepšil popěvkem Plíhalovy písně Ráda se miluje: … úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští, sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

„Jsem si vzpomněl … díky těm šnekům,“ třídil si myšlenky Luky, „… na jednu ochránkyni přírody z nižšího ročníku, tý by ses mohl líbit, je teda trochu úzkoprsá …“

„Jak úzkoprsá?“ děsil se Mára, „já nechci žádnou agresivní megeru.“

„Říká o mně, že jsem nadržený hovado,“ osvětlil mu, v čem tkví její úzkoprsost. „Jinak airbagy má nebezpečně našlapaný,“ podal další důkaz, že se v něm Andrea, jak se milovnice přírody jmenovala, neplete.

Mára sice Lukymu moc nevěřil, když za ním do Olmiku (Olomouce) ve středu odpoledne vyrazil, ten ho ale tentokrát nevypekl. Těsně před půlnocí ho s Andreou seznámil na ulici před klubem S. Mára s vysokou černovláskou překvapivě rychle našel společnou řeč (přesněji řečeno ji víceméně jen poslouchal), a když se loučili, horečně dumal, jak ji požádat o telefonní číslo.

„A kdy zase přijedeš do Olmiku?“ předběhla ho Andrea.

Než Mára stačil odpovědět, předběhl ho Luky, „jak přijede, vždyť on tady studuje.“

„Ty tady studuješ?“ žasla Andrea.

Než Mára stihl tuto dezinformaci vyvrátit, opět zaúřadoval pohotový Luky s nahrávkou na smeč, „já ti to neřekl, Cyrilometodějskou fakultu, on je Mára nesmělej a moc o tom nemluví.“ Jen prostřední část té informace byla pravdivá a Márova mozkovna jela na plné obrátky. Konstantin a Metoděj to byli věrozvěsti, vybavoval si učivo ze základky. Takže jsem asi budoucí kněz, došlo mu.

„No, je pravda, že o tom opravdu moc nemluvím, teologie zrovna moc nefrčí,“ pokoušel štěstí, zda je jeho úsudek správný. Celibát už tak jako tak držel, tak co.

Jelikož si na další středu domluvili schůzku v čajovně, pro jistotu si nastudoval něco málo z bible.

Své role se držel ještě dalších čtrnáct dní a byl by se býval i přiznal, ale bál se, že by ho zatratila coby lháře. Andrea se mu líbila čím dál víc a měl pocit, že ani on jí není lhostejný. Nakonec to byla ona, kdo učinil další krok a posunul jejich vztah o level výš.

„Nechceš k nám přijet na Velikonoce, naši by tě rádi poznali?“ navrhla mu při procházce v parku.

„Na Velikonoce, rodiče?“ ujišťoval se, že dobře slyší.

„Samozřejmě, víš, co je to za den, ne?“

„No jasně, pomlázka, vejce, slivovice a v alejích je nablito,“ vybavil si tradiční podobu Velikonoc s Lukym.

„Měla jsem spíš na mysli zmrtvýchvstání Ježíše Krista a jeho setkání s učedníky,“ nabídla mu jinou alternativu, „chodíme s rodiči do kostela.“

Následující pondělí ho Andrea představila svým dvěma starším sestrám, babičce, otci a hlavně matce, která, když se dozvěděla, že je budoucí kněz, reagovala větou, kterou pak dávali často k lepšímu, „to je škoda neobdělat takový mladý pole.“

Mára nebyl mladé, neobdělané pole a Andrea měla úrodný klín, takže se budoucí tchán s tchýní během sedmi let dočkali třech vnuků. Co se týče Lukyho, ten se Márovi v počtu dětí nemohl rovnat. Měl pouze jednoho nemanželského Bacha, kterého si pořídil jako mávnutím kouzelného proutku. Neměl kondom a známosti na jednu noc řekl: neboj, dám si bacha.

Předchozí Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558