Zápisky z rachoty 5: nevyděláš si, ale zasměješ se

Klára si našla nového přítele. Čárlí s Marťanem poznali, že tohle není žádný krátkodobý úlet. Jejich kámoš s vagínou se zamiloval. Průvodním znakem této změny bylo, že s nimi přestala chodit na pivo a na místo kalhot nosila sukně.

ZÁPISKY Z RACHOTY: NEVYDĚLÁŠ SI, ALE ZASMĚJEŠ SE.

Klára si našla nového přítele, a ačkoli se to snažila umně skrývat, Čárlí s Marťanem poznali, že tohle není žádný krátkodobý úlet. Jejich kámoš s vagínou se zamiloval. Průvodním znakem této změny bylo, že s nimi přestala chodit na pivo, začala se malovat a na místo kalhot nosila sukně.

„Ty vole, vona má docela pěkný nohy,“ zjistil překvapeně Marťan, který ji vozil do práce. Na rozdíl od nich nenosila pracovní kraťasy ani v létě.

„Kosatka nemá nohy, ale ploutve,“ poučoval ho Čárlí, který Orce stále ještě nezapomněl, jak ho posledně vyšplouchla.

Příležitost k pomstě se mu naskytla na víkendové noční. Orca chtěla po Háháčkovi dovolenou, aby mohla vyrazit se svým novým miláčkem na festival, ale ten jí samozřejmě nevyhověl. A to i přesto, nebo možná právě proto, že ho Čárlí s Marťanem ujišťovali, že to klidně zvládnou ve dvou.

„Šulín, jeden vohrnutej,“ čílila se, když nepochodila.

„Tak se hoď marod,“ radil ji Čárlí, „zavoláš těsně před směnou mistrovi, že máš ty ženský problémy …“

„Na ty jsem se vymluvila před týdnem,“ ujistila ho, že tudy krev nepoteče.

Nakonec ji tedy nezbylo nic jiného než na sobotní noční dorazit. Neustále ovšem kontrolovala svůj mobil, zda jí Denis nepíše či nevolá.

„Nemám se mu ozvat, já?“ chtěla znát výjimečně Čárlího názor. Klára nenosila nic růžového a zásadně se nesvěřovala. Všem kolem přišlo, že kluky bere jako spotřební zboží.

„Rozhodně ne, nechceš přece vypadat jako stíhačka,“ napomenul ji, „hezky se uklidni, uvidíš, že se ozve. Vždyť ty jsi ta nejlepší a nejnormálnější holka, kterou znám,“ dodal zcela upřímně.

„Tak to tě upřímně lituji,“ nesdílela jeho názor.

Poté, co ze skladu barev přinesla Blue 3015 (na žvýkačky Wrigleys Orbit), pro kterou ji poslal Marťan, s úlevou hrábla po mobilu, který nechala na stole u počítače. Jako „na zavolanou“ na něm svítila zelená kontrolka a blikala ikonka obálky.

„No konečně,“ spadl jí kámen ze srdce. Nebo spíš kámen na srdce, protože po přečtení jen stěží zadržovala slzy.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se Čárlí.

„Napsal mi, jestli je to mezi námi vážný?“ byla dojatá.

„No a je?“

„Já doufám, že jo, ale posledně jsem se spálila, tak před ním dělám, že to beru na pohodu, nezávazně.“

„A co mu teda odepíšeš?“

„Samozřejmě to nepřiznám?“ odmítla odhalit svou citlivou, ženskou stránku a začala datlovat odpověď.

„To je parchant!“ zuřila o pár minut později. Zařvala tak, že od nakladače přiběhl i Marťan. Čárlí mu ve zkratce vysvětlil, o co jde, ale ani jeden z nich nevěděl, co jí Denis odpověděl.

Ani vyslovit to nedokázala, tak jim ukázala zprávu na displeji. Kdyz je to teda nezavazne tak ti nebude vadit ze ojedu dydzejku?  

Zatímco Klára chodila sem a tam, Čárlí vzal paleťák a odvezl čerstvě potištěnou paletu do skladovacích prostor.

Marťan chtěl Kláře pomoct to rozebrat, ale po jeho „jestli je to nezávazný…,“ ho sepsula jak psa.

„Ale hovno, to víš, že je to vážný!“ utrhla se na něj Klára. A vzápětí se omluvila.

Pípla jí další sms: mlceni znamena souhlas?

Na nic nečekala a vytočila jeho číslo. Jednou, dvakrát, třikrát, žádná odezva. Marťan se jí ani nesnažil vysvětlit, že to v tom duc, duc rachotu telefon nejspíš neslyší.

„Jdu hulit, jsem nasraná,“ sdělila příkře Čárlímu, když se vrátil ke stroji.

Jakmile si zapálila cígo, pípla ji další sms, která ji po počátečním šoku rozpálila doběla.

„Vy šulíni vohrnutý!“ vykřikla do noci.

V sms stálo: prestan hulit a pojd neco delat. Došlo jí to hodně rychle. Jelikož byl Denis 150 kilometrů daleko, nemohl vědět, že je zrovna na kuřárně. Když byla ve skladu barev, Čárlí s Marťanem vzali její mobil a zaměnili jejich kontakty. Čárlí byl nově Miláček a Denis Vořežprut. Pak už jen stačilo, aby si Čárlí vypnul zvonění a vibrace na svém mobilu a mohl si s ní čile dopisovat.

Marťan pak zuřící Kláře připomněl své oblíbené pořekadlo: nevyděláš si, ale zasměješ se.

Tenhle žertík klukům kupodivu rychle odpustila, neboť si díky nim uvědomila, že Denis není zboží s omezenou dobou spotřeby.

Příště: Pracovní úraz co svět neviděl

Všechny díly najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741