Úterý 31. března 2020, svátek má Kvido
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 31. března 2020 Kvido

Tamten (nejen pro Bohunku J.) z pohledu „muže“

27. 02. 2020 6:47:41
Žádný chlap prý veřejně nepřizná, jaké to je, když jeho partnerce zavoní někdo cizí. Nuže tedy ... přijímám výzvu. A jen pro pořádek, tamten nebyl jeden, ale bylo jich rovnou pět. Najednou.

Tamten (nejen pro Bohunku J.) z pohledu „muže“

20. 02. 2020 jsem v diskuzi pod článkem Tamta https://bohunkajakubcova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=741651 vyzval autorku, že by v rámci genderové vyváženosti, měl příští týden následovat článek Tamten. K výzvě se připojili i další čtenáři, ale Bohunka můj návrh odpálila jak Federer míček od Nadala a na mou stranu kurtu vzkázala, že netuší, jak uvažuje žena rozechvělá z cizího muže (což jí beztak nikdo nevěří) a už vůbec neví, jak uvažuje muž, když jeho partnerce zavoní někdo cizí. Žádný chlap prý veřejně nepřizná, jaké to je.

Nuže tedy ... přijímám výzvu. A jen pro pořádek, tamten nebyl jeden, ale bylo jich rovnou pět. Najednou.

Před nějakými osmnácti lety, když jsme byli s mou budoucí ženou ještě ve v té fázi zamilovanosti, že jsme po sobě neustále lezli a milovali se ve všech místnostech mojí garsoniéry, odjela s kamarádkou na třídenní masérský kurz. Vrátila se v pátek odpoledne a tak jsem se po cestě z rachoty stavil k nim domů, zeptat se, zda se mnou a mými kamarády nepůjde večer pařit. Což znamenalo, vést hlubokomyslné debaty o nesmrtelnosti chrousta nad zlatavým mokem. Otevřela mi oděna jen do trička a kalhotek. Vytáhl jsem ji přes práh na chodbu a začali jsme se líbat. Má technika práce s jazykem byla natolik účinná, že jsi snad ani nevšimla, že jsem ji zajel dlaněmi k bokům. Prsty propletl přes lem kalhotek a ty jsem jí, když polibek skončil a já udělal dřep, stáhl jedním pohybem ke kotníkům. Podobně to později dělal Pavel Horváth, ale ten nestahoval kalhotky, nýbrž zezadu spoluhráčům trenky.

„Ty jsi ale debil,“ ocenila mou invenci. Tahle věta se následně stala jejím evergreenem. A ani jsem se nemusel tolik snažit.

„No tak blbko, hned se nečerti,“ přešel jsem její vulgarismus i práh bytu jejich rodičů.

„Jsi vážně vtipnej,“ vmetla mi do tváře s nevěřícným výrazem, červenajíc se studem až na svém luxusním, úzkoprofilovém pozadí.

„Proto sis mě vzala,“ opáčil jsem. To byl zase můj evergreen. V následujících letech, kdy jsem si ji stále odmítal vzít za ženu, už na něj byla vyloženě alergická. Tenkrát ale ještě přimhouřila nejedno oko a nabídla mi, ať s nimi povečeřím.

Jelikož jsem jí nechtěl překážet, když se otáčela kolem plotny, sedl jsem si za stůl a otevřel noviny. Aby řeč nestála, zeptal jsem se, jaký byl kurz. Už tehdy mi totiž vyčítala, že si s ní nepovídám. Já jsem totiž od přírody málomluvný, a kdybych nebyl návdavkem ještě stydlivý, ideálním povoláním by pro mě byl mim. L. má naproti tomu slušnou vyřídilku, takže mi začala líčit co se učili za techniky, jací byli školitelé, spolužáci a že Veronika má novou blůzku s nemravným výstřihem. V této pasáži jsem, přiznám se, zbystřil a zajímaly mě detaily toho výstřihu.

„A taky jsme byli včera večer na kulečníku. Já, Verča a pět kluků z toho kurzu.“

Stále jsem si představoval její vnady a nedal si všech pět dohromady.

„Pěkně jsem je podrtila, vůbec to s tím tágem neuměli. Ale Verča trochu přebrala a bylo jí špatně. Tak šla na hotel dřív, já to s nimi táhla do dvou do rána.“

Pořád byl pro mě důležitější sport v novinách, než informace, že byla sama s pěti stejně starými studenty a jak umí chytit tágo do ruky.

„Jenže když jsme se vrátili zpět na hotel, zjistila jsem, že Verča se zamkla a nemohla jsem se na ní dobouchat.“

„To jsi měla teda blbý,“ otočil jsem stránku. V tu chvíli už mi to začalo vrtat hlavou. Proč mi to vypráví?

„Kluci mi nabídli, že můžu spát u nich,“ dodala o poznání tišším hlasem.

„To jsou hodný, ještě že jsi je měla,“ dodal jsem s jemným náznakem dvojsmyslnosti a ironie. Už mi to došlo. Chtěla abych žárlil. Když na to tuhle přišla řeč, řekl jsem jí, že nežárlím, protože když mi bude chtít zahnout, tak mi zahne i kdybych ji hlídal sebevíc. Samozřejmě to nebyla celá pravda a nic než pravda. Trochu jsem žárlil, ale nepřišlo mi důstojné někoho špiclovat a pak dělat na veřejnosti žárlivé scény.

Já jsem teda chtěla spát na zemi, ale Radek říkal, že je to blbost, že pohodlnější to budu mít u něj v posteli.“

„Matrace je pohodlnější,“ dal jsem jí za pravdu a čekal, zda z toho nebude: za účelem penetrace ulehli jsme na matrace. Kolena od koberce ošoupaný nemá, ujistil jsem se letmým pohledem, takže s ním do té postele vlezla. Začínalo to připomínat partii pokeru.

„Jenže jak ta postel byla úzká a on se o mě občas otřel ...“

„Tak mu samozřejmě houpnul,“ doplnil jsem tu rovnici o jednom neznámém údu. V ten okamžik jsem si byl celkem vzato jistej, že nic nebylo. Která normální holka by se hned za tepla naprášila?

Když jsme se poznali, bylo jí sladkých sedmnáct a motalo se kolem ní tolik kluků, že jsem věděl, že nemám šanci. A tak jsem ji naoko ignoroval a ona sbalila mě. Teda spíš si to myslela a já jí to nevyvracel. A v té ignoraci jsem pro jistotu pokračoval i dál. Bydlel jsem tehdy v cikánské čtvrti, a když se večer vracela domů, nedoprovázel jsem ji.

„Co když ji někdo znásilní?“ děsila se „tchýně“.

„Taková tma nikdy nebude,“ uklidňoval jsem ji.

Samozřejmě to byly jenom silácké řeči. V číselném hodnocení atraktivnosti a sex-appealu, byla ona tak sedmička a já maximálně čtyřka s odřenýma ušima.

„Tak jsem si lehla na zem, ale pak mě zase přesvědčoval Martin i Erik, že si mám lehnout k nim, že oni mě ohmatávat nebudou,“ pokračovala v líčení eskapád té noci. Už teď se v těch těch jménech ztrácím a to mě nejspíš čekají ještě další dva adepti, pomyslel jsem si, že by nebylo od věci grafické znázornění.

„Tak jsem si vybrala Martina, sice mě taky trochu hladil, ale spíš tak aby mě uspal,“ dodala jako by ve snách.

Jo, to ti tak žeru, pomyslel jsem si a v duchu řešil jakou zvolit reakci. Nakonec jsem sáhl po léty ověřené taktice, „tak jsem rád, že sis to užila a že jsme si popovídali, ale kdy bude ta večeře?“

Tolerance a důvěra jsou základem stabilního partnerství. Ona mi stále toleruje, že jsem debil a jí věřím, že sedmička se spokojí se čtyřkou.

Takže Bohunko, asi to nebylo přesně to, co jste měla na mysli, ale i tak zvedám míček a vracím ho na Vaši stranu kurtu. Přijmete výzvu? Tamten z pohledu ženy.

Autor: David Snítilý | čtvrtek 27.2.2020 6:47 | karma článku: 17.71 | přečteno: 512x

Další články blogera

David Snítilý

Zkrocení zlé ženy

Leží a vzdychá - její vzdor, její pýcha. Proč jen se rozhodla vzdát? Jeho postel je jeviště - pro přídavek přijď příště ... uvidíš, co jsi dosud neviděla. Veškeré nástrahy, pasti - vedoucí k slasti ... přijímá rozechvělá.

28.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 233 | Diskuse

David Snítilý

Neměj péči, tady tě vyléčí

„Vy jste Snítilý a jdete k nám?“ zeptala se sestra. „Snítilý je můj táta, já jsem David.“ „Na operační sál máte chodit nalačno,“ pokračovala naštvaně. „Já jdu na preventivní prohlídku, kvůli nočním směnám a hluku," bránil jsem se.

26.3.2020 v 19:55 | Karma článku: 18.96 | Přečteno: 692 | Diskuse

David Snítilý

Hovory s t. g. m. (tápajícím genetickým materiálem) 5

„Ale to nedává smysl,“ namítl Dáda. „Nejde o to, aby to dávalo smysl, jde o to, aby to bylo vtipný. Co jsem vás učil?“ vyzval jsem ho. „Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli,“ připomněl si moudrost našich otců.

14.3.2020 v 8:25 | Karma článku: 12.91 | Přečteno: 159 | Diskuse

David Snítilý

Hokejový táta 15 – a panáček v pruhovaném pyžamu s píšťalkou

Když jsem se vrátil na tribunu, ostatní zajímalo, co jsem mu řekl. „Umlátil jsem ho argumenty.“ Jen pár sekund poté, co začala další třetina, proti nám pískl další nájezd. „To bylo za co?“ nechápali. „To bylo za pana Snítilého."

7.3.2020 v 8:51 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Zuzana Rampichová

Letní kachna z Polky

Detektivka ještě z prázdnin, kdy bylo možné odjet a ubytovat se, třeba v malém penzionu na samém okraji Národního parku Šumava... pro ukrácení dnešních divných dní a s přáním, ať léto už strávíme uzdravení a zas na kopečkách!

30.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 106 | Diskuse

Šárka Medková

Vládní nařízení ve stylu Chytrá horákyně

Tu pohádku snad zná každé malé dítě. Chudá,ale velice chytrá venkovská dívka si poradila se záludnými otázkami pana krále a získala si jeho srdce.

30.3.2020 v 11:53 | Karma článku: 24.94 | Přečteno: 733 | Diskuse

Liběna Hachová

Výjimečný den

Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.

28.3.2020 v 19:20 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 222 | Diskuse

David Snítilý

Zkrocení zlé ženy

Leží a vzdychá - její vzdor, její pýcha. Proč jen se rozhodla vzdát? Jeho postel je jeviště - pro přídavek přijď příště ... uvidíš, co jsi dosud neviděla. Veškeré nástrahy, pasti - vedoucí k slasti ... přijímá rozechvělá.

28.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 233 | Diskuse

Jan Šik

Dívka, co četla u vody a prudil ji hastrman

Každý člověk nosí brýle. Dívá se přes ně na svět kolem sebe. Někomu ukazují krásu a jinému věci, kvůli kterým si na všechno stěžuje. Je jenom na nás, jaké brýle si pro svůj život vybereme.

28.3.2020 v 18:00 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 212 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 14.60 Průměrná čtenost 393

Magnet na průsery, trapasy a zranění. Opačným pólem svojí osobnosti odpuzuji prachy a úspěch. Píšu prózu, texty a básně.

Najdete na iDNES.cz