Úterý 31. března 2020, svátek má Kvido
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 31. března 2020 Kvido

A žili spolu šťastně ...? (volně navazuje na Otevřené manželství)

22. 02. 2020 8:44:04
Osedlala si mě jako koníka a cválala na mně do země orgasmu zaslíbené. A když už to vypadalo, že tam i dojede, tak to na mě náhle přišlo. Škubal jsem sebou tak, že měla problém se na mně udržet. „Tak brzo?“ vydechla zklamaně.

A ŽILI SPOLU ŠŤASTNĚ ...?

Byla sobota a já se vracel s Ginem z odpoledního tréninku. V nohách jsme měli sto padesát kilometrů, a přestože jsme se posledních deset už jen vyjížděli, stále jsem cítil křeče ve svalech.

„Doma se pořádně protáhni, pitnej režim, hodně bílkovin, nějaký ty sacharidy, pak relax, brzo spát a hlavně žádnej sex,“ instruoval mě. Poté, co si buclatá paní doktorka našla mladšího pacienta, to s ním bylo zase k nevydržení.

„Tak ten sex ti můžu slíbit určitě,“ útrpně jsem se zasmál, „horší to bude s tím jídlem.“

„Pořád si vaříš sám?“ soucítil se mnou, „to se pak nedivím, že jsi tak marnej.“

„Sám si vařím, sám si peru ... bez aviváže,“ zdůraznil jsem, „že se na to ... tak zítra v osm?“ utvrzoval jsem se, že zítřejší trénink platí. Zatočil jsem na příjezdovou cestu k domu a vylil zbytky ionťáku na tújky. Už jsem se těšil na zlatavý mok, to je můj chleba.

Doma bylo nezvyklé ticho. Očekával jsem útok Ádi, které jsem slíbil, že si s ní půjdu zahrát fotbal. Ačkoli to nepřiznala, věděl jsem, že se chce naučit kopat do balonu jenom proto, že se jí líbí sousedovic Filip, pro kterého je fotbal náboženstvím. Člověk ho neviděl jinak, než v dresu Barcelony s desítkou na zádech.

„Fotbalista je horší než ženská, přece se s ním nechceš dělit o gel na vlasy,“ dobíral jsem si ji před odjezdem.

Anna sešla z vrchního patra, naše pohledy se protnuly. Očekával jsem slovní útok, ale ten, k mému překvapení, nepřišel.

„Jak bylo na kole?“ zeptala se s úsměvem na rtech. Šálí mě snad sluch. Když jsem jí ráno oznámil, že jedu na kolo, řekla mi, ať jedu třeba do prdele a teď tohle?

„V troubě máš řízky a bramborovou kaši,“ dorazila mě vzápětí. Nechápavě jsem se rozhlédl kolem. Buď je to skrytá kamera, alternativní realita nebo jsem vlezl do cizího baráku.

„Kde jsou holky?“ ověřoval jsem si druhou a třetí možnost, „máme doufám dcery?“

„Tys byl dlouho na sluníčku, že?“ oddalovala odpověď, „stavila se tady tvoje mamka, budou dnes spát u ní a my si uděláme hezkej večer.“ SEX napadlo mě okamžitě.

„Staví se Lenka na skleničku." SEX ve třech je ještě lepší!

„Má nového přítele, tak to chce probrat,“ nepotěšila mě, „ale neboj, v osm ji tady má vyzvednout.“

„Takže ho budeš lustrovat, vstupní pohovor,“ odhadoval jsem, co mají ty dvě intrikánky za lubem.

Dal jsem si dva řízky, pivo a koukal na záznam etapy Giro d ́Italia. Venku na terase ty dvě štěbetaly nad vínem tak hlasitě, že jsem musel osolit volume. Jakmile Anna okoukla Lenčin nový objev, nasedli do jeho Audi a odfrčeli. Měl jsem štěstí, že nechtěla, abych se s ním seznámil. Beztak se báli, že bych zase plácl nějakou blbost a odradil ho, jako toho předposledního. A přitom, rád poznávám všechny Lenčiny partnery, před operací byla můj nejlepší kámoš, bylo míněno jako vtip.

„Dám si rychlou sprchu, rozdělej gauč a pusť nějaký péčko, jestli chceš,“ zahltila mě Anna mnoha informacemi, zatímco stavěla dvě skleničky a prázdnou flašku od vína na kuchyňskou linku. Nečekala na odpověď, za chůze si přetáhla tričko přes hlavu a ukázala mi holá záda. Rychlá sprcha trvala půl hodiny, ale čekání stálo za to. Z vrchní koupelny po schodech sešla oděna do černých punčoch, podvazkového pásu a černé podprsenky. Tak takhle jsem ji neviděl už hodně dlouho. Kdyby se Gino ptal, tak mu řeknu, že jsme hráli piškvorky, usmyslil jsem si.

Svlékla mi triko a trenky a lehce do mě strčila, abych si znovu lehl. Jelikož jsem většinou já ten aktivní, vítal jsem tu výměnu rolí. Její dominantní stránku jsem znal jen coby ten tolerantnější rodič, který je obvykle nabádán, tak řekni už jim taky něco. Z taburetu vytáhla dva šátky a vibrátor, nepochybně připravené během odpoledne. Jeden mi uvázala kolem hlavy přes oči (proč potom to skvostné prádlo?) a druhý kolem zápěstí, přičemž mi ocucávala propletené prsty. Nikdy dřív to nedělala a po pravdě mi to přišlo divný.

„Líbí se ti to?“ zamumlala.

„Přemýšlím, jestli jsem si umyl ruce, když jsem šel ze záchodu,“ zavtipkoval jsem.

Dál se nedělo nic a tak jsem znervózněl. „Anno?“ odhrnul jsem si šátek z očí a uviděl, že brečí.

Uvědomil jsem si, že jsem přestřelil, „promiň, jistěže jsem si je myl.“

Jenže proud slz ani následný proud výčitek už nešlo zastavit. A vůbec nešlo o hygienu. Stavidla se otevřela. Trvalo to celý jeden akt v péčku (tři muži a jedna dívka, prostě něco ze života), než jsem ji uklidnil. Řekli jsme si všechno. Teda skoro všechno. Opět mi došla ta rozdílnost pohledů. To co jeden považuje za prkotinu, je pro druhého naprosto zásadní.

„Řekla jsi mi, že tě seru. Dvakrát. A pak jsi to ještě popřela,“ připomněl jsem jí, čím mě nejvíc ranila.

„Taky mám pocit, že tě seru,“ kontrovala.

Samozřejmě, že mě sereš, miláčku, pomyslel jsem si, ale na místo toho jsem věcně argumentoval, „a řekl jsem Ti to snad někdy?“

„Neřekl,“ připustila.

„Tak si nevytvářej domněnky, Čtyři dohody od Duška,“ připomněl jsem jí, že ona mi před lety vtloukala do hlavy moudrost starých Toltéků.

„A co máš ty na mě?“ vyzval jsem ji.

„Mohl bys mě někdy pohladit a bejt na mě hodnej a neočekávat za to sex?“

„Něco jinýho tam nemáš? Nemožné na počkání a zázraky do tří dnů, to není zrovna moje parketa.“

„Ne, na tom trvám,“ vedla si svou.

No pokusím se,“ kapituloval jsem, „ale začne to platit až od zítřka.“

Konečně se usmála a my se mohli vrátit k dřívějšímu programu. Osedlala si mě jako koníka a cválala na mně do země orgasmu zaslíbené. A když už to vypadalo, že tam i dojede, tak to na mě náhle přišlo. Zaklonil jsem hlavu, tvář se mi zkřivila bolestí, celé tělo ztuhlo a v následujících pár vteřinách jsem sebou škubal tak, že měla problém se na mně udržet.

„Tak brzo?“ vydechla s lehkým náznakem zklamání, zatímco já se pod ní stále svíjel.

„Ale prdlajs, chytla mě křeč do stehna,“ cedil jsem mezi stisknutými zuby vysvětlení.

„S tebou to fakt není jednoduchý,“ povzdechla si Anna.

Po pár tabletkách hořčíku a změně polohy jsem jí to zklamání mnohonásobně vynahradil. Vibrátor, pouta, šátky, erekční kroužky, lubrikační gel a ve čtyři ráno byl můj střední útočník úplně vyplivanej. Nastěhoval jsem si matraci zpátky do ložnice a napsal Ginovi sms, že mám svalovou horečku a nikam nejedu.

Následující dny byly pro nás zkouškou, jak bude znovu nabyté příměří fungovat. Oba jsme si počínali neohrabaně, opatrně. Najednou jsme vážili každé slovo. I holky byly hodnější, než kdy dřív a dělaly všechno proto, aby se ani jeden z nás nerozčílil. Já byl dokonce natolik nad věcí, že jsem si ani nedomluvil směnu na tchyniny šedesátiny. Maruš je nejstarší z pěti dětí, a tak se na nich sešlo asi sedmdesát nejbližších příbuzných. Já se velkoryse zdržoval veškerých „vtipných“ komentářů na její adresu a dokonce, světe div se, jsem i tančil. I když pouze ploužáky a tanec to připomínalo jen vzdáleně.

Jedna věc mi ale pořád vrtala hlavou, „můžu se na něco zeptat, aniž by ses naštvala?“

Anna se zakabonila, „zase to chceš posrat?“

„Musím to vědět,“ naléhal jsem.

„No, tak se ptej?“ rezignovaně si povzdechla.

„Co učitelskej?“ naznačil jsem, že mám na srdci, krom šelestu i některé nedořešené vedlejší dějové linky.

„Mám zase jezdit autobusem?“

„Buď od té lásky,“ přikývl jsem, „ale na to jsem se neptal. Spala jsi s ním?“ Vyslovit ten dotaz mě stálo nesmírné úsilí.

„Víš, jak je benzín drahej?“ dráždila mě, „když to chceš vědět, tak nespala,“ ujistila mě a já horečně přemýšlel, zda jí mám věřit.

„Ale sám jsi říkal, ať si někoho najdu,“ připomněla mi podmínky otevřeného manželství.

„To je zajímavý, a když jsem Ti řekl, ať přibereš kamarádku Lenku do trojky, tak jsi mě neposlechla.“

Mou poznámku, stejně jako tenkrát přešla a probodla mě káravým pohledem.

„Ale jednou zastavil na polní cestě,“ začala hodně zeširoka po chvíli ticha.

„Porucha motoru?“

„No, rozhodně ne, porucha erekce.“ Když viděla můj vyplašený výraz, dodala, „když už ho vytáhl, tak co jsem měla dělat?“

„No jasně, nemůžeš se k němu přece otočit zády, to by bylo proti etiketě!“

„Neřvi,“ napomenula mě, neboť jsme poutali nevítanou pozornost, „a můžeš bejt klidnej, ani se mě nedotkl ... jenom já jeho.“

Dál jsme tančili mlčky a já zvažoval možnosti. Mám zahodit šestnáct let manželství kvůli tomu, že ho má žena vydlachnila kolegovi z práce?“

„S tím se naučím žít,“ dodal jsem velkoryse po nekonečně dlouhé pauze.

Na důkaz svých slov jsem ji chtěl políbit, ale pak jsem se zarazil. Anna jakoby mi četla myšlenky, „jenom rukou,“ ujistila mě a tak se naše rty a jazyky přeci jen spojily.

„Nebylo to náhodou den předtím, než jsme se usmířili?“ docvaklo mi, že ten úžasný sex nepřišel jen tak pro nic za nic.

Nakrčila svůj drobný pihovatý nosík a nadzvedla pravé obočí, „možný to je a co ty?“

„Co, co já?“ dělal jsem blbýho.

„Měl jsi nějakou ... ženu?“

„Ženu ...,“ odfrknul jsem si, „mohl jsem mít pětadvacetiletou kočku,“ pochlubil jsem se a výjimečně ani moc nekecal, „ale odmítl jsem ji.“ Teda až na ten závěr.

„No jasně Maty, už vidím, jak je nějaká pětadvacítka celá říčná a chce tě vojet,“ smála se mi Anna a ačkoli to jistě nemyslela zle ani urážlivě, vyčítal jsem si, že jsem poslechl Romana a vymazal veškerou mobilní a mailovou korespondenci s Anežkou. Včetně té fotky v krajkovém prádle. Mám samozřejmě na mysli její fotku. Na mně vypadá krajka vulgárně.

S přibývajícími hodinami a alkoholem, který jsme společně s Romanem a našimi drahými polovičkami zkonzumovali, jsem dostával čím dál větší chuť udělat něco šíleného. Stáli jsme s Annou v předsálí kulturáku opřeni o pult šatny a hladili se a líbali jak dva nadržení puberťáci.

„Pamatuješ si, jak jsi mi řekla, že bys chtěla, abych tě občas hladil a byl na tebe hodnej a přitom neočekával sex?“

„Samozřejmě.“

„Tak tohle není ten případ,“ pravil jsem zcela vážně a pohledem významně zabloudil směrem k záchodům.

„Ty ses zbláznil,“ vrtěla rozhodně hlavou, i když její rozpustilý smích mi prozradil, že je na vážkách.

„Máme výročí,“ dělal jsem na ní psí oči, „před deseti lety jsme tady počali Adélku.“

Anna obrátila oči v sloup a pak pohledem přelétla chodbu.

„Rekognoskuji terén a za posledních deset minut tam nikdo nešel,“ ujistil jsem ji, že nejsem žádnej amatér.

Ve filmu to vždycky vypadá tak jednoduše, ale ve skutečnosti je to dřina, došlo mi, ale už bylo pozdě měnit své rozhodnutí. Tenkrát na mě Anna skočila, ovinula mi nohy kolem beder a já do ní divoce bušil. Po deseti letech s operovaným kolenem a bolavými zády, už je to nemyslitelné. Mně se navíc díky zkonzumovanému alkoholu dlouho nedařilo se udělat. Na její orgasmus jsme rezignovali, když mi pošeptala, že se prostě neuvolní. Do vedlejších kabinek totiž neustále někdo lezl, takže jsme museli co chvíli akci přerušovat. Slyšeli jsme jen šeptání, přehlušované tekoucí vodou.

Když bylo po všem, Anna vykoukla na chodbu, dala mi znamení a já se rychle přesunul na pánskou toaletu, abych se zkulturnil. U pisoáru stál strýc Jarin a houpaje se ze strany na stranu močil. Opláchl jsem si obličej a upravil kalhoty s košilí.

„Maty, Maty, Maty, jak se máš ty kluku ušatá, představ si, že na dámách někdo souloží,“ sdělil mi potměšile.

„To je blbost strejdo,“ odbyl jsem ho mávnutím ruky.

Anna na mě čekala u pultu šatny, „dobrý?“ strachovala se nejspíš proto, že to chvíli před vyvrcholením vypadalo, že dřív dostanu infarkt.

„Jo, bylo to dobrý, ale na jejích sedmdesátinách už to dělat nebudeme,“ prohlásil jsem rezolutně. Měl bych být soudný a chovat se přiměřeně svému věku.

„Myslíš, že s tebou budu ještě za deset let?“ žasla Anna, „to už budeš přece jenom starej chromajzl.“

Oba jsme zároveň vzali za dvoukřídlé dveře do sálu, „proč by ne, vždyť máš se mnou život jak v pohádce. A žili spolu šťastně ...“

„Až do další hádky,“ doplnila mě Anna a pak se zarazila.

Všichni v sále jako na povel zmlkli. I muzika přestala hrát. Jen Roman mi uznale ukazoval palec vzhůru. Ten tchýnin výraz bych Vám přál vidět.

Autor: David Snítilý | sobota 22.2.2020 8:44 | karma článku: 20.11 | přečteno: 642x

Další články blogera

David Snítilý

Zkrocení zlé ženy

Leží a vzdychá - její vzdor, její pýcha. Proč jen se rozhodla vzdát? Jeho postel je jeviště - pro přídavek přijď příště ... uvidíš, co jsi dosud neviděla. Veškeré nástrahy, pasti - vedoucí k slasti ... přijímá rozechvělá.

28.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 233 | Diskuse

David Snítilý

Neměj péči, tady tě vyléčí

„Vy jste Snítilý a jdete k nám?“ zeptala se sestra. „Snítilý je můj táta, já jsem David.“ „Na operační sál máte chodit nalačno,“ pokračovala naštvaně. „Já jdu na preventivní prohlídku, kvůli nočním směnám a hluku," bránil jsem se.

26.3.2020 v 19:55 | Karma článku: 18.96 | Přečteno: 692 | Diskuse

David Snítilý

Hovory s t. g. m. (tápajícím genetickým materiálem) 5

„Ale to nedává smysl,“ namítl Dáda. „Nejde o to, aby to dávalo smysl, jde o to, aby to bylo vtipný. Co jsem vás učil?“ vyzval jsem ho. „Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli,“ připomněl si moudrost našich otců.

14.3.2020 v 8:25 | Karma článku: 12.91 | Přečteno: 159 | Diskuse

David Snítilý

Hokejový táta 15 – a panáček v pruhovaném pyžamu s píšťalkou

Když jsem se vrátil na tribunu, ostatní zajímalo, co jsem mu řekl. „Umlátil jsem ho argumenty.“ Jen pár sekund poté, co začala další třetina, proti nám pískl další nájezd. „To bylo za co?“ nechápali. „To bylo za pana Snítilého."

7.3.2020 v 8:51 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Zuzana Rampichová

Letní kachna z Polky

Detektivka ještě z prázdnin, kdy bylo možné odjet a ubytovat se, třeba v malém penzionu na samém okraji Národního parku Šumava... pro ukrácení dnešních divných dní a s přáním, ať léto už strávíme uzdravení a zas na kopečkách!

30.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 111 | Diskuse

Šárka Medková

Vládní nařízení ve stylu Chytrá horákyně

Tu pohádku snad zná každé malé dítě. Chudá,ale velice chytrá venkovská dívka si poradila se záludnými otázkami pana krále a získala si jeho srdce.

30.3.2020 v 11:53 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 741 | Diskuse

Liběna Hachová

Výjimečný den

Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.

28.3.2020 v 19:20 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 223 | Diskuse

David Snítilý

Zkrocení zlé ženy

Leží a vzdychá - její vzdor, její pýcha. Proč jen se rozhodla vzdát? Jeho postel je jeviště - pro přídavek přijď příště ... uvidíš, co jsi dosud neviděla. Veškeré nástrahy, pasti - vedoucí k slasti ... přijímá rozechvělá.

28.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 233 | Diskuse

Jan Šik

Dívka, co četla u vody a prudil ji hastrman

Každý člověk nosí brýle. Dívá se přes ně na svět kolem sebe. Někomu ukazují krásu a jinému věci, kvůli kterým si na všechno stěžuje. Je jenom na nás, jaké brýle si pro svůj život vybereme.

28.3.2020 v 18:00 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 212 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 14.60 Průměrná čtenost 393

Magnet na průsery, trapasy a zranění. Opačným pólem svojí osobnosti odpuzuji prachy a úspěch. Píšu prózu, texty a básně.

Byznys s rouškami a gely. Zákazníci zavolali na Nelu Slovákovou hygienu

Vítězka reality show Hotel Paradise Nela Slováková (30) prodává na svém e-shopu roušky a dezinfekční gely. Na...

Schillerová navrhne zrušit daň z nabytí nemovitostí a odpočty hypoték

Ministryně financí Alena Schillerová navrhne na vládě zrušení čtyřprocentní daně z nabytí nemovitostí. Věří, že by to...

Technická kontrola se zpřísní, nově o ni řidiče připraví i drobnosti

Přijet na technickou kontrolu s prorezlými brzdovými kotouči, s nefunkčním světlometem nebo například s­ prasklým...

Transatlantická pohroma. Podívejte se na vývoj koronaviru v grafech

Různé země volí ke koronaviru rozličné přístupy. V základních grafech vás provedeme situací v několika státech, které...

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...