Nadšenci. nebo snad šílenci?

Zdenko, řekl bych že šílení nadšenci. Díky za čtení.

Nejvyšší hora, na kterou jsem kdy vylezla (po svejch, lanovka se nepočítá), byla Sněžka. Úplně stačí.

Napínavé čtení, ale mrazí mne z toho. Prostě takový mountain-thriller. Ale jste borci.

Pavlo, jak byl (jak píšu níže) nejvýše na Mont Blancu (taky to byl slušnej thriller), ale super dobrodružství jsme zažili i na těch nižších a méně známých vrcholech: Grossglockner, Dachstein, Piz Bernina, Monte Rosa, Dom. I když už lézt nemůžu, tak k horám budu pořád s obdivem vzhlížet. Díky moc za čtení a přízeň.

Davide, paráda!

Jitko, moc díky a pěkný večer přeji.

Karma za napsání a jedna za odvahu, jedna za omrzliny, další za lásku k horám

Davide, ty vole

Hory ano, ale v létě.

A za skvělé fotky....

Teda, tohle dobrodružný čtení mi připomnělo, když jsem zamlada sledovala v telce černobílý dokumenty o výstupu na Kádvojku a Annapúrnu. Fascinovalo mě to. A vy jste měli štěstí i odvahu

Ahoj Ivčo, pamatuji se, že jsem jako kluk na základce fascinovaně v noci zíral na Velké himalájské dobrodružství a později hltal všechnu možnou literaturu (Messner, Rakoncaj). Mont Blanc a pár dalších čtyřtisícovek byl můj strop. Do těch velkých hor jsem se bohužel nikdy nedostal. Díky za čtení a přeji Ti krásný zbytek víkendu.

Máte můj obdiv, víc na to říct neumím. Snad ještě módní "wow".

Pavle, moc Vám děkuji za čtení a komentář. To jsme byli ještě (relativně) mladý a blbý. To první už neplatí.

potřebovali byste na ...:)))

Tatry s tátou, táta v Tatrách čtyřicetkrát a zná každý šutr... tak všechno to chápu...jen ta zima. A Gerlach... blázni blázniví. Krásně napsáno. Bože tedy fakt neuvěřitelně pěkný:)

Radko, chápu Vašeho tatínka, hory jsou láska na celý život. Já radši spoustu zážitků doma zatajil (a počkal až je vyžvaní kamarádi). Kvůli nemoci už bohužel (nebo bohudík) na takové šílenosti musím zapomenout. Ale jak jsem říkal tenkrát: palec mi vzít můžou, ale ty vzpomínky mi nikdo nevezme. Moc děkuji za čtení a přeji pěkný večer.

Davide, jste NEZMAŘI! Smekám své pomyslné sombréro! Já byl nějaký DRAUFGÄNGER (říkali o mně Čechoslováci i Němci), ale tohle je na ŘÁD PRÁCE

Opovážlivý Horste, Nezmaři jsou hudební skupina my byli spíš duo „Kréťanů" (nemůžu to napsat na plná ústa).

Tohle už tak optimistické tedy není. Ale dobře napsané, to jo.

Jen snad...ty fotky přírodní jsou o mnoho hezčí než ty nohy:-)))

Marie, jak říkal kupříkladu Zdeněk Hrubý: zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je intenzivní. Ze svých nohou mám samozřejmě mindrák ... nejsou nijak krásné.

Paráda Davide. A skvělé fotky. Teda myslím ty hory Závidím. Hezky závidím. Krásnou sobotu

Honzo, moc díky za čtení a komentář. Ano ... fotky hor jsou krásné. Ty dva joudové to tam vyloženě kazí.