Drahá tma

Jenže láska je mocná čarodějka a Montekové a Kapuleti měli v porovnání se Skleničkovými a Korbelovými vřelé sousedské vztahy. Obzvláště poté, co Patrik podlehl Sářině půvabu a začal se s ní tajně scházet. 

DRAHÁ TMA

„Orlice zas šumí nad splavem, odpusť mi, modlím se, ať všechno přestanem, odpusť, ať nemám nikdy strach, kéž dýchám na zobáčcích vah, odpusť, Orlice zas šumí nad splavem …

Sára zaparkovala svého Sharana na příjezdové cestě a když vypnula motor, utichla i Zuzana Navarová z CD přehrávače. Poslechnout si právě tuhle píseň při příjezdu do Bartošovic byla Sářina každoroční, nostalgická „povinnost“. A bylo to i trochu z pověrčivosti, aby se víkend se starými přáteli vydařil.

„Tři mušketýři zase pohromadě,“ přivítal ji pravicí a dvěma polibky na tvář náčelník Michal. Sářin nový přítel René ho zpovzdálí bedlivě pozoroval. A poté co je Sára vzájemně představila, už mu bral míru na rakev.

Jeho stisk ruky povolil, až když Michal na vysvětlenou dodal, „Sářin švagr.“

„Říkala jsem ti, že náčelník je můj švagr,“ připomínala mu Sára rozhovor z minulého týdne. Původně neměla v úmyslu brát Reného sebou. Měla dojem, že na to, jak krátce se znají, je až moc majetnický. Nakonec ale podlehla jeho naléhání.

Další spolužák z gymnázia Leoš, je přišel pozdravit s dcerou Maruškou v náručí. „Řekni tetě a strejdovi, jak se jmenuje ta naše chata,“ vyzval pyšně čtrnáctiměsíčního potomka.

„Píp, píp,“ culila se Maruška.

„Píp, píp?“ nebyla hned v obraze Sára, zatímco René Leoše vyhodnotil jako neškodného.

„Orlice ve znaku je pták a ptáčci dělají …“

„Píp, píp,“ vložila se do vysvětlování i Maruška.

Jako velká voda se ke skupince přihnal i Leošův dvanáctiletý syn František, „ahoj, teto, schválně se mě zeptej, co je nového?“

„Co je nového, Františku?“

„Jsem gay!“ oznámil tetě pyšně.

„Píp, píp,“ přidala se k němu sestra.

Leoš, který tu velkou novinu vnitřně zpracovával už několik měsíců, jen přikývl a rozhodně prohlásil, že by to měli zapít.

Ač bylo nádherné babí léto, zbylé osazenstvo sedělo uvnitř chaty. Michalova žena a Sářina sestra Lenka s roční Lucinkou, Leošova žena Tereza a Blanka s desetiletým Kubou. Blanka jediná zde byla bez partnera, neboť byla ve svých třiatřiceti už devět let vdovou. Její muž Libor dlouhá léta neodmyslitelně patřil k partě adolescentů z gymnázia, která společně hrála hokejbal za místní tým. Tři mušketýři: Libor, kapitán Michal, Leoš a Sára, jejíž otec byl trenérem. Heslo jeden za všechny, všichni za jednoho si ze sportu přenesli i do civilního života a po Liborově tragické smrti Blanka s Kubou i nadále patřili do jejich velké rodiny. Po vzájemném přivítání a představení nového přírůstku, v podobě sto devadesát centimetrů vysokého, potetovaného vousáče Reného, si zbylí mušketýři přiťukli oroseným pivem.

Sára nikdy nebyla typická holčička, a přestože se její otec nikdy syna nedočkal, zdatně mu ho nahrazovala. Byl to tehdy zvláštní kontrast. Dlouhonohá a dlouhovlasá, nádherná brunetka navlečená do nepadnoucích kraťasů a dresu s hokejkou v ruce kosila v obraně útočníky soupeře a rozdávala přesné přihrávky svým spoluhráčům. A do téhle divoké Amazonky se při jednom utkání zakoukala i místní hokejová hvězda, Patrik. Patrik na rozdíl od ostatních vrstevníků hokej a hokejbal nekombinoval, neboť otec z něj chtěl mít hvězdu. A hvězdy jak známo dělají sport pro peníze a ne proto, že je to baví. Měl za sebou dva roky ve Finsku, první rok v kanadské juniorce a před sebou výzvu v podobě draftu do NHL. Hrát jen tak pro zábavu na asfaltovém hřišti měl od otce zakázané kvůli možnému zranění. Stejné to bylo i s lyžováním a dalšími sporty. Jenže láska je mocná čarodějka a Montekové a Kapuleti měli v porovnání se Skleničkovými a Korbelovými vřelé sousedské vztahy. Obzvláště poté, co začal Patrik se Sárou chodit a podlehl nejen jejímu půvabu, ale i škádlení a hecování a začal s partou tajně hrát. První dva zápasy skončily jasnou výhrou, ale při třetím mu frustrovaný imbecil ze soupeřova týmu prošlápl koleno.  

Během přípravy dřeva na večerní opékání zaburácelo na příjezdové cestě auto posledního pozvaného hosta. Toho, kterého náčelník zval rok co rok, ale ukázal se zde teprve podruhé.

„Tati, tohohle strejdu neznám,“ vzpamatoval se jako první František.

„Hlavně mu neříkej, co je nového,“ připomněla mu Terka, neboť to vykládal na potkání všem.

„Když tak ho ségra vypípá,“ uklidňoval Leoš ženu a šel spolu s ostatními Patrika pozdravit.

Zatímco mužská část osazenstva nevěděla, zda má víc obdivovat Aston Martin, kterým přijel, nebo mladou společnici na sedadle spolujezdce, ženy se svorně beze slov shodly, že Patrik je pořád pěknej chlap. V pětatřiceti neměl žádné vrásky jen lehce prošedivělé vlasy a stále štíhlou, sportovní figuru. Ti, kdož neznali jeho minulost, si na první pohled ani nevšimnuli, že nepatrně kulhá. Následovalo další kolo zdravení a představování a jako poslední se střetli tváří v tvář dva bývalí partneři. Sára samozřejmě Patrika po úraze neopustila, ale rodina Korbelova ji dávala za vinu, co se jejich synovi stalo a ač se snažili sebevíc, ten tlak okolí neustáli. Patrik vystudoval právnickou fakultu v Praze a do NHL se později dostal jako hráčský agent. Podruhé se dali dohromady po Liborově pohřbu a vydrželi spolu dva roky.

„Moc ti to sluší,“ zašeptal Patrik Sáře do ucha po polibku a zase se topil v jejich hlubokých čokoládových očích.

„Kecko,“ mávla nad jeho lichotkami rukou. Odjakživa měla pocit, že je spíše zajímavá než krásná. „Tohle není úplně rodinné auto do hor,“ přenesla rychle pozornost jinam.

„A Adriana není úplně holka, s kterou bych měl založit rodinu,“ domýšlel si Patrik nahlas.    

„To jsem neřekla,“ bránila se Sára, a ačkoli vystajlovanou barbínu vůbec neznala, určitá averze už tam byla.

„A ten testosteronový blbeček je kdo?“ přešel do protiútoku Patrik.

„Sice je majitel fitness centra, ale má vysokoškolský titul z Plzně,“ bránila Reného Sára.

„Snad ne z právnické fakulty,“ vzpomenul Patrik na největší polistopadovou kauzu z oblasti vzdělání. A kolegy rychlokvašky. René jakoby tušil, že je oním vlkem za dveřmi, už Sáru hledal.

„Miláčku, co přesně jsi studoval?“ přivinula se k němu Sára.

René byl z otázky lehce zaskočený, neboť se domníval, že mu ten malej kripl (on to kulhání postřehl hned) dělá do přítelkyně. „Zdravotnické záchranářství,“ prohlásil naoko ledabyle, byť věděl, že tím sdělením většinou ženy ohromí. Mnohem menší dojem na ně ovšem později dělala jeho chorobná žárlivost.

Večerní posezení u ohně už se neslo ve veskrze přátelském duchu a Sára, Michal, Leoš i Patrik vzpomínali hlavně na historky z mládí. Ač se úzkostlivě snažili vyhnout jakýmkoli zmínkám o milostných eskapádách mezi Patrikem a Sárou, neúmyslně tu třináctou komnatu otevřela Lenka. Nevinou zmínkou o tom, jak šla poprvé s Michalem na rande. Po několika měsících kojení totiž pila alkohol, konkrétně dvě dvoudecky vína a jak nebyla zvyklá, měla lehce nakoupíno.

„Michal mě pozval do kina na film, na kterém byla Sára s Patrikem o den dřív, a když jsem se jí ptala, co si mám vzít na sebe a o čem to bylo, řekla mi, že děj nevnímala a byla to vlastně jen drahá tma. Protože se pořád vášnivě líbali a hladili,“ dodala pro hrstku těch, co výraz drahá tma nepochopili.

Její slovní faux pas se ihned snažila zahrát do autu Terka, když předstírala, že z chůviček, které měly u ohně, se ozvalo nespokojené chrčení a kňučení. Promptně odtáhla Lenku do chaty pod záminkou kontroly ratolestí.     

„Dobré ráno a dobrou chuť,“ popřál druhý den ráno Leoš s Maruškou v náručí Michalovi, Lence, Blance a všem dětem.

„Dobré by bylo, kdybychom se vyspali,“ posteskla si Blanka. „Ta Patrikova Adriana hekala vedle za zdí do půl třetí.“

„Asi ji tlačilo něco v zadku,“ domýšlel si Kuba, který měl od malička problémy s vyprazdňováním.

„Taky jsme to slyšeli,“ přitakala Lenka a v duchu dumala, proč ze Sářina pokoje žádná taková zvuková kulisa nepřicházela.

Kdyby to nebylo v tomto čase a v této společnosti nepatřičné, mohla by se jí na to hned zeptat, jelikož ségra přicházela po schodech dolů. Nasupená jak parní lokomotiva následovaná Reném.

„Já tě zabiju, ty haj…“ spolkla Sára nadávku v půli, když uzřela snídající děti a vyběhla před chalupu.

„Cos ji provedl?“ dožadoval se vysvětlení náčelník Michal.

„Já nic,“ bránil se dotčeně René.

„Proč tak řvete? Tady se nedá spát,“ sestupoval za ním po schodech i Patrik s Adrianou. Jeho ironická výtka na ostatní zapůsobila jak rozbuška. Ještě větší výbuch emocí pak probíhal venku, kam neplánovaně dorazil Sářin exmanžel Maxim s jejich synem Martinem (jméno dostal podle Sářina oblíbence, hokejisty Ručinského). Ten měl mít původně syna celý víkend a měl ho odvézt na tenisový turnaj do Pardubic. Ale v pátek v noci se rozhodl, že se mu to nehodí a Sáře to telefonicky oznámil, až když už stál před chatou. A jelikož registrace účastníků na turnaji končila za patnáct minut, bylo nad slunce jasné, že se nad Maximovou hlavou stahují černá mračna. Celé osazenstvo chaty sledovalo hádku ex manželů zpoza okna, jen Sářin předchozí a následující partner jí vyrazili na pomoc.

„Má tam hezky všechny po hromadě,“ okomentoval nastalou situaci Leoš, což se samozřejmě dotknulo Adriany.

Patrikův návrh, že uspořádají tenisový přebor Orlických hor, Martinovi moc náladu nezlepšil. Ale chytil se ho René, který zavětřil šanci ponížit Patrika a naopak udělat dojem na Sáru a jejího syna.

Oba kohouty na svá smetiště odkázal Michal. To on byl vždy vůdčí osobností, schopným organizátorem a tmelícím prvkem celé party. „Na dopoledne máme naplánovanou pěší túru, prohlídku Neratovského kostela a oběd v restauraci. Takže tenis až odpoledne.“

Ještě před odchodem měla malá treperenda Maruška rande s gravitací, pročež její čelíčko zdobila velká boule.

„Au, au!“ ukazovala všem svou bolístku. „Au, au!“ měl pak podle Marušky na hlavě i plastový Centrosaurus jejího bratra Franty a „au, au!“ volala i na koníka s lysinou.

Během pěší procházky do Neratova se skupina přátel rozdrolila na různé dvojice, trojice diskutujících a díky čůracím pauzám a zastávkám na focení docházelo k jejich promíchání. Zatímco Adriana se Patrika nijak úzkostlivě nedržela a ostatní rychle přehodnotili svůj první dojem, René si Sáru pořád úzkostlivě hlídal. Ale jelikož proti sobě měl mnohonásobnou přesilu a nechtěl vypadat jak Othello, věnoval se i Sářiným přátelům. Lidsky si nejlépe sednul s fyzioterapeutkou Blankou a jejím synem. Kuba byl úplně u vytržení z jeho svalů a z toho, že dělal záchranáře. René byl naopak rád, že má vděčného posluchače a lichotilo mu, že k němu někdo vzhlíží. Ač na to rozhodně nevypadal, měl odjakživa problém s nízkým sebevědomím.  

Své záchranářské dovednosti mohl naplno předvést, když se Sářin osmiletý syn v restauraci zamkl v záchodové kabince a následně se nemohl dostat ven. Nejprve ho zkušeně uklidňoval a snažil se mu vysvětlit, jak otočit páčkou, aby se dveře otevřely. Martinova delší nepřítomnost u stolu způsobila, že se na pánském záchodě sešla „vybraná“ společnost. Krom Reného i Michal, Patrik, vystrašená Sára a malý Kuba. Ten byl unešený, že uvidí svého hrdinu na vlastní oči v akci. Veškerá slovní navigace, jak má Martin pootočit zevnitř kličkou ani Reného přitahování za dveřní kouli zvenku, však k osvobození nevedla.

„Přitiskni se k zadní stěně záchodu, vyrazím dveře,“ rozhodl rázně René a podstoupil si, aby získal místo k rozběhu.

„Můžu něco zkusit,“ postavil se mu do cesty Patrik a ještě jednou vysvětlil Martinovi, jak pootočit páčkou v    

zámku dveří. Když tak učinil, ukazováčkem do dveří jemně strčil a ty se otevřely. Dovnitř do kabinky. Martin vyběhl ven, objal Sáru, ta vděčně Patrika, který přes její rameno provokativně mrknul na Reného.

Z tenisového turnaje se tak stala odvetná akce pod širým nebem. Michal rovnou zavrhnul dvouhru a kvůli bezpečnosti tenisáky nahradil míčky pěnovými. Rozlosování pěti dvojic pro čtyřhru opět po letech spojilo Sáru a Patrika. Renému los přihrál za spoluhráče Leoše a tenisová naděje Martin pohřbil veškeré své naděje na úspěch tím, že vyfasoval Blanku, která tenisovou raketu držela jak prase kost. A to i přesto, že ji René ochotně radil. Při vzájemném utkání, ale většinu úderů směřoval právě směrem k ní, aby měl jistotu postupu do finále, kam už se dostala Sára s Patrikem. Finálové utkání bylo soubojem dvou nesmiřitelných rivalů, jejichž spoluhráči duelu naopak nepřipisovali velkou vážnost. Takže když Leoš zkazil úder a se Sárou z toho měli srandu, René byl vzteky bez sebe. Jeho zápal a vztek byl takový, že si natáhl rameno, když většinu svých úderů směřoval tak, aby nutil Patrika s dvakrát operovanými křížovými vazy (a ortézou) běhat. Když pak René zahrál na antuce sporný vítězný úder (podle Patrika šlo o aut) a slavil jak Rafael Nadal, všichni si viditelně odechli.  

Svým způsobem to poznamenalo i večerní zábavu, která byla mnohem míň uvolněná než předešlý večer.

Maruška navíc udělala au, au i s dětskou chůvičkou a obě matky problematiku dvou dětí a jedné chůvičky vyřešily šalamounky. Děvčátka uložily do postýlek, nechaly otevřené dveře od pokojů a chůvičku postavily na chodbu.

Reného pořád bolelo namožené rameno a tak mu Blanka nabídla masáž u sebe v pokoji.

„A na chodbě nehlučte a nerozsvěcujte, ať nevzbudíte děti,“ instruovala je starostlivě Lenka. U ohně v tu chvíli chyběla Sára, ta se v penzionu sprchovala a Michal s Patrikem, kteří připravovali občerstvení.     

Následující běh událostí byl takový, že zatímco Blanka uvolňovala Reného svaly, Patrik vyrazil za Sárou a střetnul se s ní na tmavé chodbě penzionu. Ani jeden z nich neměl tušení, že kousek od jejich nohou je na zemi položená chůvička a tak osazenstvo u ohně včetně Patrikovi přítelkyně Adriany bylo neplánovaně audio svědkem jejich milostné konverzace. Při vzrušené debatě navíc vyšlo najevo, že Adriana vůbec není Patrikovou přítelkyni, ale spolupracovnicí ve firmě.

„A co si tím jako sledoval?“ vzrušeně šeptala Sára.

Odpovědi z exteriéru i interiéru se nesly ve stejném duchu.

„Chtěl, aby žárlila,“ šla s pravdou ven Adriana.

„Chtěl jsem, abys žárlila,“ ozvalo se s chůvičky.

„Teď když jsem Sáru poznala, tak už chápu, proč ji celá ta léta miluje,“ podělila se se zbytkem party o své poznatky nestranného pozorovatele. U ostatních Adriana ještě více stoupla v ceně.

„Patrik věděl, že má Sára přítele a nechtěl jsem jet sám, aby nevypadal jako zoufalec, tak jsem se nabídla …“ Lenka ji pečovatelsky objala a nahlas si domýšlela, „ty určitě Patrika miluješ, viď?“

„Ne já jsem lesba,“ zavrtěla rozhodně hlavou Adriana a Lenka se k pobavení ostatních bázlivě odtáhla.

„Dělám si srandu,“ vyprskla smíchy Adriana. Následně už nikomu moc do smíchu nebylo, protože dialog, který přenášela chůvička k ohni, nabýval na intenzitě. Zvědavost byla v tu chvíli silnější než dobré mravy a všichni napínali uši, aby jim neuniklo to milostné šveholení.

A proto si nikdo nevšimnul, že se k ohni vrátili René s Blankou. Blanka měla růměnec ve tváři a René v hlavě spoustu zmatků. Jakmile zrekognoskoval terén, a uvědomil si, že u ohně chybí Sára s Patrikem a ostatní mají uši nalepené na chůvičce, svitlo mu. Než stačili zaskočení posluchači zareagovat, sebral chůvičku, přiložil si ji k uchu, podíval se na setmělou chalupu a do nastalého ticha pronesl, „tak tahle tma tě přijde draho!“

Jakmile rozezlený René vyrazil směrem k chalupě, Tereza do chůvičky volala S.O.S. varování, „proboha, zanechte cicmání, René k vám uhání!“

„To je jednosměrná chůvička,“ ohodnotil její snahu náčelník Michal a věren mušketýrskému jeden za všechny, všichni za jednoho, vyrazil společně s Leošem, Patrikovi a Sáře na pomoc. Následná slovní přestřelka a pěstní výměna názorů připomínala díky hendikepu obou zúčastněných bláznivou grotesku. Patrika nemohl kvůli osudovému úrazu kolene rychle utíkat a René s namoženým ramenem rozdávat pořádné rány pěstí. Takže když si spolu střihli jedno okružní kolečko po chatě, kdy se nepříčetného Reného ostatní snažili zastavit, zavřel se o čtvrt metráku lehčí Patrik do pokoje k Lucince. A tak zatímco v hospodě na záchodě René dveře vyrazit nestihl, zde druhou příležitostí nepohrdnul. V momentě, kdy ta hromada svalů nabrala nekontrolovatelnou rychlost, Patrik dveře otevřel a René to narval rovnou do skříně, která byla za dveřmi. Jejich zběsilá eskapáda nakonec skončila na podlaze v pokoji, kde René Patrika dostal pod sebe a chtěl mu konečně uštědřit pořádnou ránu. Jenže když se rozpřáhl, uviděl Lucinku stojící v cestovní postýlce, jak si ukazuje na Patrika, a pak na svoje čelíčko, „au, au!“

René proto svěsil ruku a chystal se z lásky soka slézt. Úder, který přišel, ho zaskočil.

„Před čtvrt hodinou jsme se líbali a ty takhle vyvádíš kvůli Sáře! Ta nikdy nikoho nebude milovat tak, jako Patrika.“ Kdyby Blanka nestála rozezlená za ním, dalo by se říct, že mu vmetla pravdu do tváře. Ale i pravda vmetená do týla měla podobnou razanci.

„Orlice zas šumí nad splavem, odpusť mi, modlím se, ať všechno přestanem, odpusť, ať nemám nikdy strach,

kéž dýchám na zobáčcích vah, odpusť, Orlice zas šumí nad splavem …

Rok se s rokem sešel a Sára opět zaparkovala svého Sharana u chaty Orlice. Na sedadle spolujezdce doposud podřimoval Patrik zmožený časovým posunem po cestě z Ameriky. Adriana, která cestu za hráči NHL, jež jejich agentura zastupuje, absolvovala s ním, byla naopak plná života. Neboť ji na víkend doprovázela nová láska. Lenka. A Michalově Lence proto musela vysvětlit, že loni tak úplně nelhala, protože je bisexuální.

 „No tak spusť, d'Artagnane, ty přece nemíváš oči slané, pojďme, odvedu tě ránem, zpátky do tvých hezkých dnů …“ pobrukoval si náčelník Michal, když je šel přivítat.

Předběhl ho ovšem všudybyl František se zvoláním, ahoj, teto, strejdo, víte, co je nového?“

František kupodivu neobjevil další sexuální identitu, ale i tak jeho slova šokovala, „teta Blanka a strejda Renda budou mít miminko.“    

Mé předchozí Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558