Doktor Obenka a zoufalá matka na castingu luxusních společnic

Slizký, upocený doktor práv mě vyzval, ať mu pro klienty zapózuji na rudé pohovce. „V žádném případě!“ rázně jsem odmítla. „Nikdy, nikdy, nikdy!“ „Tak a teď ještě kalhotky,“ škodolibě se křenil doktor Obenka o pár minut později.

DOKTOR OBENKA A ZOUFALÁ MATKA NA CASTINGU LUXUSNÍCH SPOLEČNIC

„Mami, mami, můžu tyhle sušenky?“ přiřítil se ke mně mezi regály v supermarketu syn Ondra.

„Ondrášku a kde jsi je vzal?“ vyhnula jsem se přímé odpovědi, neboť jsme dlouhodobě měli hluboko do kapsy.

Ondra mě zavedl do vedlejší uličky a mně se při pohledu na cenu protočily panenky. 

„Ondrášku, nechceš si vzít spíš tyhle?“ ukázala jsem na o polovinu levnější oplatky ve slevě. „Ty máš přece taky rád.“

„Ale tyhle jsem ještě nikdy neměl a Domča je nosí do školky pořád.“

Ale Dominikův táta má stavební firmu a Volvo XC60 v barvě Fusion Red, pomyslela jsem si. Na Dominikově tátovi bylo nejvíc sexy právě to auto. A pak už nic.

Ondra si nakonec dal říct a slevil ze svých nároků, ale všimnul si, že jsem kromě jeho zlevněných oplatek přihodila k nákupu i dvoje nezlevněné Oreo pro manžela.

„To je nesplavedlivý,“ vzpurně si dupnul. „Kvůli tátovi máme dluhy a on dostane, co má lád.“

„Ondrášku, už jsem ti několikrát vysvětlovala, že to není tatínkova chyba,“ hájila jsem Michala.

Jenže vysvětlete čtyřletému špuntovi, že jste najednou nuceni se z vlastního bytu 3+1 přestěhovat do pronajatého 1+1 a on přijde o svůj dětský pokojíček.

Když jsem doma skromný nákup vyskládala do ledničky a špajzky a znovu vzala do ruky Michalovo Oreo, vzpomněla jsem si na naše seznámení. Ty sušenky tam hrály důležitou roli.  

Bylo mi dvaadvacet, studovala jsem vysokou školu a pozvolna se smiřovala s faktem, že na špičkový volejbal vinou vleklých zdravotních problémů prostě nikdy mít nebudu. Hrála jsem šestkový i plážový, bavilo mě to hrozně moc, ale už bylo načase se posunout někam dál. A tak jsem si udělala trenérský kurz, abych mohla vést v mých šlépějích volejbalový potěr. A tehdy třicetiletý Michal, bývalý reprezentant, byl můj instruktor. Ty Oreo sušenky často chroupal a na nich nám též vysvětloval, jak přistupovat ke svým svěřencům. Ta spodní oplatka je pozitivní přístup. Pochválíte je za nějakou konkrétní činnost, ve které se zlepšili nebo vyzdvihnete jejich silnou stránku. Prostřední náplň je drobná výtka. Řeknete jim, co dělají špatně nebo ne úplně dobře a v čem by se měli zlepšit. Nahoru pak dáte zase tu pozitivní oplatku.

Podobný přístup jsem použila, když jsem Michala balila. Navnadila jsem ho tím, co bylo na první pohled viditelné, ale k mé náplni se musel propracovat skrze květiny, procházky, milostné vzkazy. Bylo mi jasné, že v jiném zápase by mohl skórovat mnohem snadněji, ale on si vybral tenhle mač, protože chtěl najít soupeře, sparing partnera i spoluhráče sobě rovného. O tři roky později jsme si na stejné půlce volejbalového hřiště řekli své ano.

Při probírání pošty jsem narazila na tuhle hodně neobvyklou nabídku práce:

Milá Jano,

rádi bychom tě pozvali na casting naší agentury Afrodité,

která nabízí exkluzivní služby profesionálních společnic.    

Vysoké finanční ohodnocení samozřejmostí.

Termín castingu 14.6.2023 od 18 hodin.

S přátelským pozdravem Dr. Obenka

Teda peníze by se nám hodily, ale nejsem si jistá, že by manažeři a podnikatelé chtěli, aby je na pracovní večeře a společenské akce doprovázela mamina od plotny, která na kosmetice byla naposledy vloni, a na kadeřnici ji už dva měsíce nezbývají peníze. A to už vůbec nezmiňuji eventualitu sexu, který posledních devět let provozuji jen se svým Michalem. Další dvě obálky, co jsem otevřela, obsahovaly složenky, a tak jsem zmačkanou nabídku přivýdělku od doktora Obenky zase vytáhla z koše. Člověk se holt musí pro rodinu obětovat.

Následující den jsem poprosila tchýni, zda by mi Ondráška nepohlídala a jela do sousedního krajského města.

„A kam vlastně jedeš?“ zajímalo všetečnou Michalovu mámu.

„Pohovor na práci,“ rozhodla jsem se nelhat.

„Janičko, a ty toho máš málo?“ projevila starost. „Už takhle jsi celá uhoněná.“   

„Jestli tohle má být exkluzivní agentura, tak jak jsem čínský bůh srandy,“ neskrývala jsem rozpaky, když jsem vstoupila do kanceláří agentury Afrodité. Na recepci nikdo nebyl, a tak jsem po chvíli hledání zaklepala na dveře se jmenovkou Dr. Obenka.

Doktor mi beze slov pokynul, ať jdu dál a pokračoval ve vyřizování telefonního hovoru. Poté si ještě něco zapisoval do počítače a mě ostentativně ignoroval. Tlustý, upocený, slizký mužíček s úzkým knírkem, který mě odjakživa irituje. 

„Já Vás zdravím,“ vyskočil náhle ze židle, „doktor Obenka, jméno mé.“

Přijala jsem nabízenou pravici. „Jana Kovářová, přišla jsem na Váš inzerát.“

„Výborně,“ úlisně se usmál Obenka, jenž měl stisk ruky a la leklá ryba. „Základní plat je třicet tisíc, prémie a osobní ohodnocení dle výkonnosti a budete mi k dispozici od osmi do šestnácti hodin,“ zasypal mě kopou informací.

V hlavě si mi rozblikaly poplašné kontrolky. Třicet tisíc nejsou špatné peníze, ale já už jednu práci mám, sháním jen přivýdělek, brigádu. A co znamená to osobní ohodnocení dle výkonnosti? A jak mám být k dispozici Dr. Obenkovi? S ním rozhodně spát nebudu!!!

„Myslela jsem, že budu doprovázet movité muže jako společnice?“ objasnila jsem mu důvod své návštěvy.

Dr. Obenka se začal smát. „Vy, …Vy … jste si vážně myslela … A já si zase myslel …“ přešel do vážného tónu, „že se jdete ucházet o místo sekretářky.“

„Mám vysokou školu,“ objasnila jsem mu, „tak snad mám navíc než na sekretářku.“ Až později mi došlo, co jsem plácala za nesmysly. Po pravdě ani netuším, kde je vlastně společnice na společenském žebříčku, co se týče prestiže.(Sekretářka je na 23. místě, za ní je pak kněz, uklízečka a poslanec).

„A jak jste na nás vlastně přišla, slečno Jano?“

„Paní,“ rázně jsem ho opravila, „Já na Vás? Vy jste mi poslali pozvánku na casting,“ ukázala jsem mu zmačkaný leták.

„Aha, už chápu … dostáváme tipy z bankovního sektoru na mladé dívky a ženy, co jsou v zoufalé finanční situaci,“ objasnil mi, odkud vítr fouká. 

Chtěla jsem namítnout, že to není právě legální a hlavně mravní jednání, ale vzhledem k byznysu, v jakém se doktor pohyboval, pro něj morálka byla beztak cizí slovo.

Poté, co mi nastínil, jak bude naše případná spolupráce vypadat, mě vyzval, ať mu zapózuji k sérii fotografií. „Klienti si nekoupí zajíce v pytli,“ chopil se fotoaparátu a pokynul mi směrem k rudé pohovce v protějším rohu kanceláře.

„No to v žádném případě!“ rázně jsem odmítla. „Nikdy, nikdy, nikdy!“

„Tak a teď ještě kalhotky,“ škodolibě se křenil doktor Obenka o pár minut později. Moje odhodlání i zábrany zlomil překvapivě snadno. Desetitisícovou zálohou.

Až při zpáteční cestě jsem se zhrozila, když mi došlo, že by mě těmi fotografiemi mohl v budoucnu vydírat, nebo co hůř, by se mohly objevit na internetu.

Žádné vydírání ani skandální odhalení na sociálních sítích se naštěstí nekonalo. Přišli mi pouze dvě nabídky na to dělat doprovod. Jednou to byla obchodní večeře v hlavním městě, podruhé víkend v Provence. Oba kšefty jsem musela odmítnout a doktor Obenka už se mnou ztrácel trpělivost. Neměl pochopení proto, že mám doma manžela a syna a nejsem pánem svého času.

Pokud nepřijmete tuto nabídku, budu po Vás požadovat vrácení zálohy a pokutu padesát tisíc korun za neplnění smluvních podmínek.   

Po opětovném přečtení mailu mi po zádech stékal studený pot.

Michal, který před chvíli dorazil z práce, jakoby mi četl myšlenky. „Co se děje, lásko? Špatné zprávy?“

„Ne, to je jenom reklamní sdělení,“ snažila jsem se odvést jeho pozornost. „Jaký jsi měl den?“

„Ušlo to. A hlavně nic nekupuj, tihle obchodníci s deštěm tě chtějí akorát ojebat,“ varoval mě Michal.

„Nevadilo by ti, kdybych v sobotu jela k Adéle a trochu s ní zapařila?“ vzpomněla jsem si na nejlepší kamarádku. 

„Samozřejmě že ne,“ byl jako vždy vstřícný, „když se před tím se mnou pomiluješ.“

Vyzývavě jsem se na něj usmála a prohnula se v zádech, abych dala přes upnuté tričko na odiv svá prsa a hroty bradavek.

Michal mou výzvu pochopil. Zkontroloval, zda se Ondrášek vedle stále dívá na pohádku, a bez toho, aniž by mi to tričko svléknul, mi jen stáhl kalhotky a ohnul mě přes kuchyňský stůl.

Dobrý trénink na sobotu, pomyslela jsem si, když do mě s živočišnou žádostivostí vniknul a já cítila jeho pulzující mužství a přírazy pánve na svém zadku. Prsty jsem si zajela do rozkroku a dopomohla si k rychlému, intenzivnímu orgasmu. On vyvrcholil do mě chvíli po mně. Posledních pár týdnů jsme probírali možnost pořídit si druhého potomka a tímto byl učiněn další krok.

V pátek večer šel Michal s kamarády na pivo a u mě se dožadoval love na tekutý chléb.

„V chodbě v kabelce mám peněženku a v ní by měla být dvoustovka,“ navedla jsem ho automaticky ke zdroji, aniž bych domýšlela, co říkám. Vařila jsem Ondráškovi krupičnou kaši a horečně přemýšlela, co budu zítra klohnit k obědu.   

„Našel?“ otázala jsem se, když jsem za zády ucítila jeho vodu po holení.

„Našel,“ přitakal Michal a strčil mi před obličej krabičku kondomů, které jsem si pořídila na zítřejší job.

Dál jsem předstírala starost o to, aby se mi nepřipálila kaše a přemýšlela o koudeli, co mi hořela u zadku.

„To jsou kondomy,“ poučovala jsem ho.

„Já vím, co to je,“ oponoval Michal. „Mě zajímá, na co je máš, ty?“

„No … snad si nemyslíš?“ reagovala jsem dotčeně a otočila se k němu. „Ty jsou samozřejmě pro tebe,“ přivinula jsem se k němu a sáhla mu do rozkroku. „Posledně to bylo moc fajn a chci repete … ale jak jsi byl trochu drsnější, tak mám tam dole menší zdravotní problém. Říkala jsem si však, že s kondomem a gelem by to šlo.“

Michal samozřejmě ihned roztál a změknul (krom jedné partie) a ještě se mi omluvil, že mě podezříval.

Já si oddechla, protože tohle už vážně smrdělo průserem. V duchu jsem se zařekla, že už nikdy své šťastné manželství vědomě neohrozím.

„Dobrý den, já jsem Libor a vy budete zřejmě Iveta,“ přistoupil k mému stolku v kavárně elegantní muž v obleku. Když jsem svatosvatě přísahala, že nikdy víc své manželství neohrozím, myslela jsem samozřejmě s výjimkou téhle první a poslední akce. Domluvila jsem se s Dr. Obenkou, že splním své závazky, vzdám se honoráře a on se mnou rozváže smlouvu. Upustí od pokuty a vymaže mě z nabídky. Doktor sice navrhoval, že bych dluh mohla vyrovnat v naturáliích jemu a ještě by mi dal něco od cesty, ale při pohledu na toho slizáka jsem taktně odmítla, že by to nebylo profesionální.

Libor byl jeho přesný opak. Gentleman s charismatem a mému alter egu svobodné matce Ivetě se moc líbil.  Program na večer byl jasně daný. Po kávě a zákusku jsme se přesunuli na operu a pak na večeři do vyhlášené restaurace. Libor mě po většinu času bavil historkami ze svého života a několikrát se pokusil zapříst rozhovor i k mé maličkosti.

„Můj bývalý přítel byl manipulátor, zlý člověk,“ přivlastnila jsem si život kamarádky Péti.

„To je mi moc líto, Iveto,“ chytil mě za ruku Libor. 

„A Vy jste ženatý, máte děti?“ zajímalo mě.

„Tři úžasné děti a nádhernou manželku,“ rozplýval se Libor.

„A proč tedy …?“ Otázku jsem záměrně nedořekla, neboť jsem ještě přesně nevěděla, co bude následovat? Očekává sex nebo mu bude stačit konverzace a milá společnost.

„Byl to její nápad, její potřeby jsou mnohem menší než mé a …“ zarazil se a já cudně klopila zrak.

„Iveto, budu k Vám naprosto upřímný, byl to nádherný večer a já jsem za své peníze dostal víc, než jsem očekával. Pokud budete chtít, objednám Vám taxík a rozloučíme se.“

„Anebo?“ zajímala mě i alternativní možnost.

„Můžu Vás pozvat na drink do svého pokoje?“  

„A co ten drink?“ šeptala jsem vzrušeně, když mi za dveřmi hotelového pokoje zajel dlaní pod vyhrnutou sukni a stisknul zadek. Druhou rukou mi ve výstřihu blůzky hladil ňadro.

Libor se pobaveně usmál. „Vy jste si vážně myslela, že když říkám drink, myslím drink?“

„Samozřejmě, jsem slušně vychované děvče a nazývám věci pravými jmény.“

„Náhodou … se mi zde chladí šampaňské, máte chuť?“

Přikývla jsem a zatímco vytahoval láhev z ocelového kyblíku, znovu jsem si způsobně upravila blůzku i sukni.

Ne proto, že bych se chystala odejít, ale proto, abych mu předvedla pomalý, smyslný striptýz. Takže zatímco já se rádoby svůdně kroutila v rytmu Milovanie v daždi, on se usadil do křesla a sledoval moji show. Když jsem byla dočista nahá, svlékla jsem i jeho a nechala mu jen kravatu. Za tu jsem ho poté jak poslušného psa na vodítku odvedla do koupelny, kde jsem mu s ní zavázala ruce za zády a provedla oběma důkladnou očistu. Milování s Liborem bylo dlouhé, intenzivní a přitom plné něhy. Něco zcela jiného než doma, kdy se naše milostné chvilky s Michalem odvíjejí podle toho, zda Ondrášek právě spí či nespí nebo se dožaduje naší pozornosti.

Příjemně znavená sérií orgasmů jsem se schoulila na Liborovu hruď a ač bylo teplo, cudně jsem přes nahé tělo přetáhla deku.

„Můžu si Vás zamluvit i na příští týden?“ odhrnul mi Libor pramen vlasů za ucho.

„Nezlobte se, ale já už tohle dělat nemůžu, doposud jsem muže nepodvedla. A nebýt toho, že jsme ve finanční tísni, nikdy by se to nestalo.“  

Moje ústa sice říkala ne, ale zároveň pomalu, pomaloučku chtivě mířila k jeho slabinám a ochablému údu. A ani ho nemusela moc přemlouvat. Chtěla jsem mu oplatit tu předchozí orální péči a nejspíš jsem to vzala za správný konec, protože mou snahu odměnil hlasitými vzdechy a v pořadí třetí explozí.

Ač jsme jeden druhému dopřáli množství rozkoše a odhalili nejrozmanitější taje našich těl, stále jsme si vykali.  Přišlo mi to tak správné. Držet si určitý profesionální odstup. Tenhle status zákazníka a poskytovatele služeb jsem nakonec porušila já, když jsem si zpětně uvědomila, že jsme vlastně nepoužili ty včera zakoupené kondomy.

„Vyzvedneš v pondělí Ondráška ze školky?“ požádala jsem Michala. „Jsem objednaná na gyndu.“

„Proč to kazíš?“ naoko se hněval Michal.

„Jak kazím, vydržela jsem tu hru hrát mnohem déle než loni,“ oponovala jsem.

Ve skutečnosti jsme nebyli v hotelovém pokoji, ale v bytě, který Michalovi zapůjčil kamarád a namísto šampaňského mi nalil perlivou minerálku. Z kavárny, kde jsme se setkali, jsme nešli na operu, ale do kina a následnou večeři ve vyhlášené restauraci představoval kebab na náměstí.

Michal rok co rok vymýšlel k našemu výročí podobné scénáře, kterými se mě snažil překvapit. To on byl slizounem doktorem Obenkou a zároveň i šarmantním ženatým Liborem. Jediné, co bylo skutečné, byly ty intimní, odhalené fotografie, když jsem mu pózovala v jeho vlastní kanceláři po pracovní době. Naopak Obenkův nalepovací knír, ulízané vlasy a vycpané břicho byly 100% fejk.

„Konečně se definitivně vyřešila ta záležitost s bankou a za tři měsíce se budeme stěhovat do hotového domu,“ podal mi Michal skleničku minerálky na přípitek.

V pronajatém 1+1 jsme loni skončili proto, že na nás a další zákazníky ušil společník Dominikova táty „luxusní“ podraz.

Dala jsem Michalovi pusu a zeptala se na věc, která mi vrtala hlavou od chvíle, kdy mi přišla pozvánka na casting.

„Jak jsi prosím tě přišel na doktora Obenku?“

„No to je jednoduché. Na jedné straně jsou mé oblíbené sušenky Oreo a na straně druhé Lotrando a Zubejda a drvoštěp Pavel Zedníček omylem považovaný za Dr. Voštěpa.“

„Pořád nechápu,“ přiznala jsem, že jsem mimo mísu.

„Paní uklízečka u nás ve firmě pořád hudruje, že drobím na zem. A říká mi pan Drobenka.“

Předchozí Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558