Poslední šance neplodného kance

 „Zase tichá domácnost?" odhadoval Kamil. „Doma se mnou nikdo nemluví,“ přiznal Bezďák manželskou krizi a také to, že dcery drží s mámou basu. „Teda až na Mikuláše,“ vzpomenul desetiměsíčního syna, „kterej ale ještě mluvit neumí.“

POSLEDNÍ ŠANCE NEPLODNÉHO KANCE

Bezďák naposledy zkontroloval své vzezření ve velkém zrcadle v chodbě a s pozdravem na rtech, na který nikdo nereagoval, opustil panelákovou 3+1.

„Ten Bubák má ale blbý nápady,“ nadával v duchu, když kráčel přes sídliště kolem domova důchodců. „Sem to mám věkově blíž,“ zamumlal polohlasně. Jenže jeho kroky nevedly mezi seniory, ale mezi omladinu.

Před diskotékou už s neskrývaným rozhořčením přešlapoval stejně dopálený Kamil. Měl na sobě kalhoty od obleku a tmavě modrou košili. „Ty vole, Bezďáku, kde se flákáš? Řeklo se v devět!“

„Nevěděl jsem, co si mám vzít na sebe,“ přiznal šeptem Bezďák, který nakonec zvolil džínové kraťasy a tričko s motivem Sandokana.

„To si děláš prdel?“ ohodnotil jeho výběr Kamil a potřetí zkusil vytočit číslo na zbylého člena dávné klukovské party, Belmonda. „Chceš mi namluvit, že tě takhle Žaneta pustila ven?“

„Doma se mnou nikdo nemluví,“ přiznal Tomáš Bezďák manželskou krizi a také to, že dcery drží s mámou basu. „Teda až na Mikuláše,“ vzpomenul desetiměsíčního syna, „kterej ale ještě mluvit neumí.“

Manželé Bezděkovi měli těch krizí za sebou tolik, že v nich Kamil ztrácel přehled. Poslední delší přiměří vedlo k početí Mikuláše. Ale ani tenhle roztomilý drobeček a Kamilův nový pacient nepřinesl tížené uklidnění napjatých vztahů.

„Tu som, za kaktusom. Netreba ma hľadať!“ ozval se za jejich zády Belmondo. Belmondo si vysloužil svou přezdívku podle jisté podoby s legendárním francouzským hercem. A hlavně kvůli velkému, mírně zdeformovanému nosu.

„Myslím, že Sandokan je ještě cool,“ podotkl Bezďák, neboť Belmondo začal zapíjet loučení se svobodou s několikahodinovým předstihem. A hlavně měl na sobě bílé lněné kalhoty a havajskou košili s motivem pivních lahví.  

„Neříkal jsem vám hlavně nenápadně, splynout s okolím?“ hudroval známý místní pediatr Kamil, kterému se od začátku Bubákův nápad, udělat loučení se svobodou na místní diskotéce, nelíbil. Přeci jen měl ve městě nějakou pověst, na rozdíl od Bubáka, který se živil jako DJ a muzikant a v pětačtyřiceti stále vykazoval známky zastydlé puberty. Takže měl de facto také svou pověst.

„To ses posral v metru, ne?!“ zhodnotili dvojhlasně přítelův podroušený stav. Od té doby, co se s Honzou Belmondem rozvedla žena, to s ním šlo jen a jen z kopce. A zdálo se, že ten kopec je čím dál prudší a sešup na dno společnosti rychlejší. Belmondo kvůli pití přišel o práci i o byt a musel bydlet u své ovdovělé matky.

Když bývalí absolutní kamarádi vešli na diskotéku, stalo se přesně to, čeho se Kamil obával. Vzbudili víc pozornosti, než jim bylo milé.

„Co tady budeme vlastně dělat?“ poznamenal Belmodo, když spatřil rozjuchanou mládež a jejich tázavé pohledy.

„Pedagogickej dozor, vole!“ láteřil Kamil, a kývnutím hlavy zdravil Filipa Bubáka, který si k nim přes taneční parket klestil cestu.

„Zdar kluci, jsem rád, že jste dorazili,“ vítal je přítel z dávných dětských válek. „Kamile, ty máš teda šlehu,“ ohodnotil pobaveně pediatrovu vizáž a u mladé servírky, která, jak pochopili záhy, byla jeho nastávající, objednal všem pití.

„Belmondo si dá kávu a minerálku,“ zasáhl Kamil, protože Belmodův stav v něm budil obavy.

Jakmile se usadili do boxu, něco vypili a rozjela se zábava, už si nepřipadali tak nepatřičně. Dávné historky létaly nad stolem posetým panáky a půllitry. Salvy smíchu a slovní štulce je obrazně řečeno vrátily do dávných časů, kdy byli plni sil, snů a odhodlání. Ačkoli před třiceti lety (na konci osmé třídy) stáli na stejné startovní čáře, svého vysněného cíle dosáhl jen Kamil. Jenže jak zpívají Chinaski: Stalo se jen něco moc divnýho. Vyplnil se mi sen někoho jinýho. Příliš pozdě mu došlo, že dráhu lékaře mu vlastně vybrali rodiče.

Při vzpomínání došlo samozřejmě i Danielu, Michaelu s Romanetou a taky Adrianu, Marianu se Žanetou. Jinak řečeno (nejen) školní krásky a lásky. Bubák s Doktorem byli tenkrát dva soupeřící alfa samci, Belmondo byl zábavný průserář a Bezďák ten, kdo utěšoval ty odkopnuté nešťastnice.

„Vždycky jsem vám záviděl, jak to s holkama umíte,“ přiznal se Bezďák, který přišel o panictví jako beznadějně poslední. „Já vedle vás vypadal jak hromada hoven.“

„A já ti vždycky říkal, že na tom nic není,“ připomínal mu vyhlášený krasavec Bubák. „Vůbec to není o vzhledu, chce to jen bejt trochu hajzlík, protože s hodnýma klukama holky vyjebou.“

„Já už bych v tomhle věku na rande chodit nechtěl,“ ujišťoval všechny Kamil. Ačkoli si byl moc dobře vědom toho, že maminky pro něj mají slabost. A samozřejmě čekal, že mu to budou kamarádi vyvracet, že on je geroj a může mít každou. Což se nestalo.

Na místo toho se Belmondo přiznal, že na rande byl nedávno a půlku schůzky vydržel o džusu. Pak si ale dal jedno pivo, druhý pivo a ve finále ho budila servírka při zavíračce, protože usnul na stole.

„Vy jste ale ubulený,“ odfrkl si opovržlivě Bubák. „Já se klidně vsadím, že tady byste nějakou šťávu klofli,“ ponoukal je a významně se rozhlédl po zaplněné diskotéce. Od dalšího přesvědčování ale raději upustil, neboť se ke stolu blížila jeho budoucí manželka.  

„Ta tvoje Klárka, je ale kus,“ rozplýval se Belmondo, poté co jim naservírovala další várku panáků a předvedla v hlubokém předklonu výstavní dekolt. A neméně výstavní prdelku, když odcházela.

„Jen doufám, že mě nedožene karma a udělám jí co nevidět dítě,“ pravil nezvykle vážně Bubák.

„Jaká karma?“ nechápal Bezďák.

„Nemám rád šprcku na kládě, a tak jsem všem štěrbinám léta tvrdil, že jsem neplodnej. Měl jsem na to i papír od doktora.“

„Takže seš vážně neplodnej?“ začal se v tom ztrácet Bezďák.

„Ne … ta zpráva byla falešná a razítko bylo tvýho táty,“ přiznal Kamilovi.

„Vždyť můj táta je taky pediatr,“ namítl dotčeně Kamil.

„No však … pediatr je doktor přes děti, ne?“ vytasil se s prapodivnou logikou Bubák.

„A za celý ty léta jsi žádnou dívku či ženu nepřivedl do jiného stavu?“ žasnul Kamil a přikyvující Bubák se už začínal bát.

„Hele, mám kamaráda v Centru asistované reprodukce, jestli chceš mít jistotu,“ nabídl mu Kamil a Bubák vděčně přikývl.

Belmondo jejich hovor nevnímal, protože se vykláněl z boxu a házel pohledy jak hajzl po skupince žen, která obsadila box u protější zdi. Přes hlouček tančících teenagerů na ně nebylo pořádně vidět, přesto si byl Belmondo jistý, že po nich jedou jak slepice po flusu.  

Kamil zkušeně odhadl, že jsou jen o něco málo mladší než oni a díky lehké opilosti se rozhodl jednat spontánně. „Tak schválně, jestli mi některá z nich dá … telefonní číslo,“ nechal dvojsmyslnou narážku vyznít a vyrazil na lov. Bubák, Belmondo i Bezďák bedlivě sledovali každý jeho krok. Moc těch kroků ovšem neudělal, protože v půli cesty se k němu přitočila mladá slečna a náramně se k němu měla. A za chvíli ji následovaly další.

„To je masér! Jen se tady projde a holky už si trhaj rodidla,“ zhodnotil to s lehkým odérem závisti Belmondo.  

Jenže Kamil byl stejně překvapený jako jeho kumpáni, když se na něj blondýnka nalepila.

„Ahoj Kamile,“ ševelila nadšeně, „co ty tady děláš? Tebe bych tady nečekala.“

Kamil neměl nejmenší tušení, kdo to je. „Ahoj, kamarádi mě sem zatáhli v podstatě násilím. Jak se máš?“ snažil se konverzovat a protáčel mozkové závity ve snaze zjistit, kdo je krásná neznámá.

„Já se mám skvěle, Marky má narozky,“ ukázala na neméně půvabnou brunetku. „Marky, pojď sem, to je Kamil, jak jsem ti o něm vyprávěla,“ instruovala kamarádku a následně mu představila i další holky z jejich školky. Kamil si byl totiž setsakra jistý, že když on končil pouť za vzděláním a přebíral červený diplom, ony byly na jejím počátku.   

„Určitě se musíme sejít. Jak jsi na tom příští týden? Víš co? Zavolej mi a domluvíme se,“ vychrlila na něj překotně a Kamil nevěděl, kde mu hlava stojí.  

„A máš pořád stejný číslo?“ chytal se jak tonoucí posledního stébla.

Po jejím souhlasném, „no jasně,“ už jen šlapal vodu.

„Já mám … novej telefon a nevím jistě, jestli se mi překopírovaly všechny kontakty,“ napadla ho spásná myšlenka.

Kráska se k němu přitiskla a zírajíc na displej mu v rytmu disca křičela do ucha jednotlivé číslice. „A určitě ode mne pozdravuj Irenu, Pavla a Martinu.“

Zná manželku a děti, uvědomil si Kamil. Přestože měl další indicie, nebyl ani o krok blíž k poznání, kdo je ona nádherná dívka.

Ta mezitím čekala, až do kontaktů v mobilu napíše její jméno. „Ty děláš, jak kdybys nevěděl, jak se jmenuju?“ dobírala si ho.

„Samozřejmě vím,“ předváděl dotčení. „Jen jsem nevěděl, jestli mám použít přezdívku nebo …“

„Špageto už mi nikdo neříká,“ zasmála se Špageta.

A jsem doma, ulevilo se Kamilovi. Špageta neboli Hanka byla jeho svěřenkyně v oddíle volejbalu, když dělal trenéra. Hubená holka samá ruka, samá noha, která později hlídala jejich děti, když si vyrazili s Irenou jednou za čas za kulturou. Před lety odjela studovat do Ameriky, kde jí zřejmě narostla prsa a zadek.

„Tys byl Kamile vždycky takovej gentleman, ne jak Petráš …“ vzpomenula jeho trenérského kolegu, „kterej měl potřebu nás pořád ochmatávat. Proto do tebe byly všechny holky platonicky zamilovaný,“ svěřila se mu Špageta předtím, než se rozloučili. Kamil po cestě ke stolu přemýšlel, jestli „všechny holky“ znamená i včetně Hanky.

„Doktore, ty se nezdáš,“ přivítali ho kamarádi a on se rozhodl si ten obdiv užít a neříkat jim pravdu. Pro jednou se chtěl cítit jako Bubák.    

Jeho „úspěch“ povzbudil Belmonda a ten vyrazil tam, kam Kamil nedošel. Ke stolu, který okupovaly ženy ve věku kolem třiceti, pětatřiceti let. Odhadoval je na kolegyně z práce a tu, u které měl pocit, že po něm kouká, požádal o tanec. Jazyk se mu stále ještě trochu pletl a zřejmě to nebylo tak hrozné, protože na jeho výzvu zareagovala kladně. Zrovna hráli sérii ploužáků a Dívám se, dívám od Hapky a Horáčka byla pro jeho poslání ideální. Nejprve se vytasil se svojí teorií, že jde o kolegyně z práce a povzbuzen správným odhadem, se představil.

„Pane Štěrbo, já vás přece znám,“ opáčila pobaveně mladá dívka či paní.

„Vy mě znáte?“ nechápal Belmondo.

„Samozřejmě! Jste otcem jednoho z mých dětí,“ ujistila ho.

Belmondo byl v šoku a skrze lihovinovou clonu pátral v děravé paměti, jestli spolu měli někdy tu čest. Vždyť byl ženě víceméně věrný celých deset let manželství. Až na … A pak mu to došlo.

„Vy jste ta striptérka z klubu California, co jsem ji vojel na švárově rozlučce,“ došlo mu, odkud ji zná.

„Ne, já jsem učitelka z mateřské školky, kam chodí váš Matěj,“ přispěchala se svou verzí příběhu. 

„Prej nebudeme ani kamarádi,“ oznámil Belmondo přátelům, když se vrátil s nepořízenou.   

Jakmile mu slíbili, že se nebudou smát, převyprávěl jim své faux pas a nikdo z nich svému slibu samozřejmě nedostál.

„A co ty, Tomáši?“ oslovil nezvykle Bezďáka jménem Filip. „Zapojíš se a ukážeš nám, že nejsi žádná hromada hoven?“

„Já na tohle prostě nemám, neumím to jako ty nebo Doktor.“

„No … když se mi nebudete smát,“ začal své přiznání rozpačitě Kamil a převyprávěl jim pravdivou verzi své playboyské epizody.

„Bezďáku, vždyť ty jsi z nás čtyř největší milovník a rozsévač,“ přišel se zajímavou teorií Belmondo. „Já mám jedno dítě, Doktor dvě a Bubák nejspíš střílí slepýma.“ 

„Správně … jestli budu neplodnej, chci, abys Klárce udělal dítě ty,“ podpořil Belmonda Bubák. Bezďáka ta představa nanejvýš rozrušila což Bubákovi neušlo. „Ty vole, myslel jsem samozřejmě do kelímku. Umělý oplodnění.“

„Já přece taky,“ přikyvoval nepřesvědčivě a rychle se snažil změnit téma. „Vážně myslíte, že nejsem beznadějnej případ?“

Jakmile ho kamarádi přesvědčili, že ne, otočil do sebe čtyři panáky na kuráž a i on vyrazil na lov.

„Vy si vážně myslíte, že to zvládne?“ otočil se na přátele Kamil.

„No … spíš si myslím, že to posere, ale alespoň ukáže, že má ještě koule,“ zhodnotil jeho vyhlídky Bubák.

Hlavně buď sám sebou, opakoval si Tomáš jak mantru Belmondovu radu. Druhá část zněla: vyber si nějakou podprůměrnou, ta bude ráda, že si jí vůbec někdo všimnul.

Bubák, Belmondo i Doktor nevěřícně zírali, protože Bezďák si vybral právě příchozí černovlasou, atraktivní dívku a za chvíli už spolu tokali nad sklenkou vína a ona ho hladila po ramenou.

V první chvíli ho ovšem zaskočilo, že je cizinka. Naštěstí národnosti slovenské, takže domluvit se s ní nebyl až takový problém.

„Dobrý večer, slečno. Nebude Vám vadit, když si na chvíli přisednu a něco vám vysvětlím?“ začal Bezďák obezřetně.

Po jejím souhlasu obsadil vedlejší barovou stoličku a vzájemně se představili. Měl v úmyslu jí po pravdě přiznat, jak se věci mají a nabídnout jí finanční kompenzaci v podobě stravenek, když zahraje, že ji okouzlil. Na poslední chvíli však změnil taktiku, protože tak náročný herecký úkol by zřejmě nezvládla.

„Slečno Kataríno, ty peníze si nechte a budeme předstírat, že se to stalo, aby měli kamarádi radost,“ vychrlil na ni následně.

Než se zmohla na slovo, rychle pokračoval. „Moje Aneta (záměrně změnil jméno, tím že vypustil Ž) umřela před pěti lety a já jsem zůstal sám na tři děti. Všichni do mne pořád hustí, ať si někoho najdu, ale já ji pořád miluju a nejsem schopen fyzického kontaktu s jinou ženou.“

„To ma veľmi mrzí,“ projevila upřímnou účast Katarína. „Len nechápem, ako to súvisí so mnou?“    

„Kamarádi, co sedí tamhle v boxu, mi prozradili, že mi objednali profesionální společnici, tedy vás, když mám dnes ty narozeniny, abych překonal ten blok.“

Katarína zvažovala, zda mu má říct pravdu, že se stal obětí krutého žertu a ještě víc ho ranit, anebo ho nechat přitom, že je opravdu ona profesionálka. Koneckonců byla zde ve městě jen na jednu noc a on s ní ani spát nechtěl. Rozhodla se, že B je správně a do své role se vložila tak, že Bubák, Doktor i Belmondo jen zírali. A Bezďák, ten se v duchu tetelil blahem. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Katarína s ním nakonec z baru odešla a Bezďák ji doprovodil k hotelu, kde dostal pusu na tvář.

Jeho „avantýra“ samozřejmě nezůstala bez povšimnutí a dík místním tamtamům o ní byla brzo zpravena i Žaneta. Éterická krása Katraríny byla v těch klevetivých „bájích“ ještě znásobena. A Žaneta ze strachu, že ji Tomáš vymění za mladší, začala být najednou sdílná a laskavá a její dřívější hašteřivost byla ta tam.   

Belmondo v pondělí naklusal do školky střízlivý s obrovským pugetem a omluvou na rtech. A týden později i s kladně přijatou pozvánkou na kávu.

Doktor pozval Špagetu Hanku na večeři do kruhu své rodiny, aby viděla, jak Pavel s Martinou vyrostli. A taky aby nebyl v pokušení.

A Bubák …? Ten se díky lékařskému personálu reprodukční kliniky dočkal společně s manželkou Klárou vytoužené dcery Pavly. A taky kluka Bubáka mladšího.    

Mé předchozí Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558