Faux pas (kompromis pro zabrzděnou Terku)

„Páč máš holku, tak jsi sebevědomej, nevyzařuješ tu auru zoufalství. Když se rozejdete, budeš stejnej trotl jako tady Ondra.“ „Hele …“ ozval se Ondra. „Já jsem Jů, ty seš Hele a neříkej, že nemám pravdu.?" Hele dal Jů za pravdu.

FAUX PAS (KOMPROMIS PRO ZABRZDĚNOU TERKU)

„Ale mně se to nelíbí,“ vedla si Terka dál svou.

„Mně to ale vyhovuje,“ stál si naopak za svým rozhodnutím Vojta.

„Tak já se taky přestanu holit,“ snížila se k vydírání, ačkoli si nedokázala představit, že by o své nohy a intimní partie přestala pečovat.

Předmětem jejich sporu byla skutečnost, že se Vojta po roce známosti rozhodl pro změnu. Nešlo o změnu partnerky, pouze změnu zevnějšku. Přestal se pravidelně holit a na místo hladké tváře nastavoval slunci, dešti, větru a Terčiným rtům několikadenní strniště. A když už sáhl po strojku, tak jenom zaholoval.

„Už odmalička mám fobii z chlapů s knírem a s vousy.“

„Copak vypadám jako Hitler nebo Saddám Husajn?“ vybavil si „slavné“ knírače a vousáče.

Tento dialog vedli po cestě do autoškoly a Vojta pozvolna docházel k přesvědčení, že jestli Terka nepřestane blbnout, bude si muset k novému zevnějšku pořídit i novou přítelkyni. Poslední dobou bylo těžké s ní najít společnou řeč. Rafali se kvůli naprostým banalitám a hloupostem. Vojta nikdy nebyl žádný lev salonů, hřebec, lovec žen, ale teď se mu zdálo, že o něj opačné pohlaví projevuje zájem čím dál větší. A nešlo o žádné vomrzajdy, vesnický průměr. Pohledy po něm házely krásné holky, často se s ním daly i samy do řeči a flirtovaly tak okatě, že neměl ani nejmenší pochybnost, o co jim jde.

Po výuce teoretické Vojtu čekala první jízda na motorce, zatímco Terku druhá v autě. Do autoškoly se přihlásila na jeho popud a už teď toho litovala. Byla přesvědčená, že na řízení motorového vozidla prostě nemá buňky. Její táta sice byl řidič z povolání, ale když s ním absolvovala zkušební jízdu po polní cestě, byla to zkouška hlavně pro jeho nervovou soustavu. Po hodinovém tréninku už jakžtakž zvládala jet rovně a na jeho příkaz odbočila vlevo.

„Jsem dobrá, viď?“ dmula se pýchou.

„No, až víš, že jsem říkal doleva?“ ujišťoval se otec.

„Jasně,“ přikyvovala Terka a až pak si všimnula, že stojí vpravo.

Výhrady měl i jejímu couvání. „Příště by bylo lepší, kdybys nekoukala před sebe, ale otočila hlavu přes pravé rameno dozadu.“ 

Když sedla za volant k instruktorovi, přemýšlela o Vojtově strništi, tátových výhradách i předchozí nepovedené první jízdě. Dumala, proč je poslední dobou tak podrážděná. Proč je alergická na všechno, co Vojta řekne? Zapnula si bezpečnostní pás a pak si vzpomněla, že nemá nastavená zrcátka. Poté, co je seřídila a nastartovala, si pro změnu uvědomila, že už zase není připoutaná. Auto se dalo pomalu do pohybu.

Instruktor byl starý pán v důchodu, obrněný trpělivostí, a tak ji šetrně sdělil, „slečno, jste zabrzděná.“

Tereza už toho stresu a výčitek měla právě tak akorát dost. „No, tak jsem holt zabrzděná, úplně blbá, nerozeznám levou a pravou ruku, každý není Schumacher!“ vylila si na instruktorovi vztek.

Až když přestala šlapat na pedály, auto chcíplo a přitom nesjíždělo z kopce, všimla si zatažené ruční brzdy.

Vojtův instruktor byl o poznání mladší a měl cool koženou moto kombinézu, zatímco Vojta přišel v kraťasech a tričku, za což hned dostal világoš. První jízda se celá odehrávala na starém, nijak nevyužívaném plácku za železničním nádražím. Na délku měl jen nějakých šedesát metrů, na šířku stěží polovic, takže bylo na výběr ze dvou možností. Buď kroužit jak po oválu, anebo vytáčet jednu ležatou osmu za druhou. Vojtovi šlo obojí, a tak ho instruktor nechal jezdit samotného. Jakmile se jeho pohyby zautomatizovaly, začal přemýšlet o všech těch nesmyslných hádkách s Terkou … a jestli by nebylo lepší poohlédnout se po nějakém čerstvém, neokoukaném kvítí. Do těch myšlenek se zabral natolik, že po šedesáti metrech zapomněl zatočit a aby neskončil s motorkou ve škarpě pod železničním náspem, položil ji na bok. A na koleno. 

„Já jsem ti říkal, že nejsi vhodně oblečený,“ připomněl mu instruktor, když z něj motorku sundal a uzřel sedřený, zkrvavený kloub. Jelikož nemělo cenu pokračovat, hodinu předčasně ukončili a instruktor ho při zpáteční cestě vyhodil u lékárny.

„Dobrý den, potřeboval bych peroxid, ale nemám peníze,“ ukázal Vojta lékárnici koleno pět minut před zavíračkou. „Ale zítra bych se stavil a zaplatil ho.“

Ženě se chromajzla zželelo a peroxid mu na sekeru vydala. Alespoň měl na večer veselou historku k pivu.

„Dneska bez Terezy?“ podivil se jeho nejlepší kámoš Lukáš, který dorazil do hospody jako poslední.

„Ale, nějak nám to skřípe,“ přiznal barvu Vojta. „Už jsme se i bavili o tom, jestli spolu chceme dál bejt,“ šel ještě víc do hloubky.

„Tak jestli ne, tak já si ji zamlouvám,“ neváhal Ondra. Všichni u stolu věděli, že má pro Terku slabost a kdyby to bylo možné, uplatnil by na ni klidně i předkupní právo. 

„Zapomeň!“ vložil se do toho Lukáš, „žádnej rozchod nebude! Prosím tě, co tě to napadlo?“ obrátil se zpět na Vojtu.

„Hele, já nevím. Vždycky jsem měl problém oslovit holku a teď mi to jde samo. Minulý týden mi jedna dala svoje telefonní číslo, aniž bych si o něj řekl.“

„Ale to je normální, blbečku,“ ujistil ho kámoš. „Protože máš holku, tak jsi sebevědomej, nevyzařuješ tu auru zoufalství, že někoho hledáš. Když se rozejdete, budeš stejnej trotl jako tady Ondra.“

„Hele …“ ozval se Ondra dotčeně.

„Já jsem Jů, ty seš Hele a neříkej, že nemám pravdu?“ přešel do ofenzívy Lukáš.

Hele na to neřekl nic, protože Jů pravdu měl.

„Když jsem chodil s Ditou, tak jsem si taky myslel, že můžu mít skoro každou, ale jakmile mě odkopla, vyzařoval jsem úplně stejný zoufalství, který každou holku spolehlivě odradí.“ Lukáš na to nebyl pyšný, ale pro záchranu kamarádova vztahu otevřel svou 13. komnatu.

V tuto chvíli se do hovoru vložil čtvrtý kamarád, nejklidnější a nejméně se orálně projevující - Martin. Martin chodil se spolužačkou ze školy dlouhých šest let. Ivana byla jeho první a doufal, že i poslední holka. Kluci si z něj sice občas utahovali, že jsou jak staří manželé, ale on ctil heslo frajera Luka (Paula Newmana): proč bych chodil ven na hamburger, když mám doma steak?

„V čem je problém?“ zeptal se věcně Martin.

Vojta kamarádům převyprávěl téma občasných hádek, v čem se neshodnou, že milování už není tak spontánní a nezapomněl zmínit ani poslední rozhovor o vousech.

„Jo, kamaráde, ve vztahu musíš dělat kompromisy. Jestli ji nechceš ztratit, tak s těmi vousy budeš muset něco dělat.“

Druhý den před autoškolou Vojta v koupelně vytáhl z poličky pěnu na holení, holítko se třemi břity a uposlechl Martinovy rady. Když si sedal vedle Terky do lavice, ani se na něj nepodívala. Ještě pořád je naštvaná, došlo mu.

„Líbí?“ vznesl otázku, která ji donutila vzhlédnout.

Jen co Terčin pohled opustil učebnici a uzřel hladce oholenou tvář z profilu, rozzářila se jak sluníčko a vlepila mu hubana. Radost ovšem vystřídalo nepochopení, když se k ní otočil čelem.

„Martin mi vysvětlil, že ve vztahu musím dělat kompromisy,“ přiznal, proč si oholil jen půlku obličeje.

Předchozí dva díly: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558