Jitko, nemaluj čerta na zeď

„Chceme jít do klubu,“ vysvětlil otci syn. Ten byl zásadně proti. „Já jsem slyšel, že se tam berou drogy?“ „No, to berou,“ přitakal potomek. „A to vás tam pustěj, když drogy neberete?“ „A kdo říká, že nebereme?“ dráždil ho dál.

JITKO, NEMALUJ ČERTA NA ZEĎ

(Povídka volně navazuje na předchozí blog Právě teď nebo Jenom tak). 

https://snitily.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780617

.

Michal s Pavlínkou vyskočili z auta a hned si běželi pohladit retrívra Burkeho a po něm i kocoura doktora Jonese, který vyšel s Jitkou na zápraží.

„A já jsem vosk?“ povzdechla si teatrálně Jitka.

Děti sice netušily, co to znamená být vosk, ale i tak se vrhly do babiččiny otevřené náruče a daly jí hubana. Stejně Jitka přivítala nevlastní syny Vašíka s Martinem a snachy Radku a Katku.

„Kde je táta?“ zajímalo syny, protože ho nikde před domem ani uvnitř neviděli.

„Šel vyvenčit psa,“ zněla Jitčina odpověď.

Dospělí se po sobě nechápavě dívali a děti vyslovily, co bylo zřejmé.

„Vždyť Bourke je venku?“ zareagoval jako první sedmiletý Michal. 

„Vy jste si pořídili ještě jednoho pejska?“ radovala se předčasně o dva roky mladší Pavlínka.

Jitka jim ukázala vzkaz, který nechal Adam na kuchyňské lince, zatímco ona jela koupit cukroví.

Je mi líto, že jsem zničil cukroví. Už jsem starej a blbnu. Jdu se projít se psem.

„Asi si uděláme kafe a ty nám to vysvětlíš,“ navrhl Vašík a všichni dospělí souhlasně přikývli. Jen děti na místo kávy požádaly o kakajíčko. Když se Adam vrátil, už dopíjeli a nikoho ani nenapadlo otci, tchánovi, dědovi připomínat, že Bourkeho zapomněl doma.

„Nevadilo by vám pohlídat nám děti?“ zeptal se Martin Jitky, která se otáčela v kuchyni kolem sporáku. Obě snachy jí pomáhaly, a tak jim šla práce hezky od ruky.

„Jasně, že ne, klidně si vyrazte, že jo táto?“ Kuchyň byla s obývacím pokojem propojená, a jak správně předpokládala, Adam si k tomu taky chtěl říct svoje. Přece jen to byly hlavně jeho děti a pořád je sekýroval, jako by jim bylo dvanáct.

„A kam vlastně chcete jít, určitě na nějakou diskotéku?“ obrátil se s dotazem na Vašíka.

„Do Kotelny,“ vysvětlil mu Vašík. Už mu táhlo na třicet a zpovídat se tátovi jako malej harant se mu příčilo.

„Do toho klubu? Já jsem slyšel, že se tam berou drogy?“ neskrýval rozhořčení Adam.

„No, to berou,“ potvrdil mu jeho podezření mladší Martin.

„A to vás tam pustěj, když drogy neberete?“ stále to Adamovi hlava nebrala.

„A kdo říká, že nebereme,“ dráždil ho dál Martin.

Jelikož otec rudnul vzteky, Vašík ho rychle uklidňoval. „Neboj se, dneska žádná gandža, hašiš, LSD, extáze, perník, herák, kokain ani lysohlávky,“ sliboval hory doly.

„Táto, dělají si z tebe srandu,“ zasáhla Jitka, „a na co vlastně jdete?“
„Na Mňágu a Žďorp,“ vysvětlila Radka, která z nich čtyř byla největší fanynka.

Adam, kterému ten název vůbec nic neříkal, si neodpustil poslední výtku, „kdybyste alespoň poslouchali nějaký pěkný český písničky.“ Jitka ostatním naznačila, ať se raději zdrží dalších vysvětlujících komentářů.

Druhý den ráno našel Adam v kuchyni bezradná vnoučata. Rodiče vyspávali po nočním tahu, Jitka šla běhat a oni měli hlad.

„A co kdybyste jednou okoštovali pořádnou chlapskou snídani. Vajíčka nahniličko?“ navrhl jim děda.

„Já chci jogurt,“ vedla si svou Pavlínka, a tak ho dostala.

„Dědo, já si ty nahnilý vejce dám,“ pochlapil se Michal.

„Nejsou nahnilý, ale nahniličko. Bílek je tuhý a žloutek polotekutý. K tomu ti dám chleba s máslem a budeš se olizovat až za ušima,“ básnil tak, až se Michalovi sbíhaly sliny.

Děda vyndal z ledničky misku s šesti vejci, tři z nich si vzal a připravil si kastrol s osolenou vodou na plotnu.

Když se voda začala vařit, vložil do ní Adam vejce a Michal, pověřený důležitou činností strážce času, zmáčkl stopky na dědových digitálkách.

„Na tom našem sporáku pět a půl minuty přesně, to mám vyzkoušený,“ podělil se s vnukem o rodinné tajemství.

Poté co mu Michal zahlásil, že je nejvyšší čas, vytáhl Adam vejce, zchladil je ve studené vodě a začal loupat.

„Vypadají úplně stejně jako vejce natvrdo, co dělá doma máma,“ konstatoval zklamaně Michal.

„Asi si ten čas špatně hlídal,“ nařkl ho děda ze šlendriánu a šel uvařit další tři vejce. Tentokrát už neponechal nic náhodě a čas hlídal sám. Michal už měl takový hlad, že se spokojil i s vejci natvrdo.

Adam postup zopakoval, ale výsledek byl stejný. Vejce byly zase natvrdo. Měl takový vztek, že je vyhodil do odpadkového koše a dojedl zbytek jogurtu po Evičce.

Když vyběhaná a vysprchovaná Jitka vešla do kuchyně, aby mladým připravila snídani, čekal ji nepříjemný šok. Krom oběda měla v plánu ještě dělat cukroví a chlebíčky. Jakmile otevřela ledničku, zjistila, že někdo snědl všech šest vajec, co si včera dopředu uvařila.

Adamův další kulinářský neúspěch samozřejmě vyvolal všeobecné veselí. Jediný, kdo se krom Adama nesmál, byl Vašík. Při zpáteční cestě z koncertu dostal na zmrzlé vozovce smyk. Cestující vyvázli bez škrábnutí, bohužel to samé se nadalo říct o karosérii. Vašík dostal auto od táty, když si v létě kupoval nové a správně tušil, že si vyslechne další litanií, že si ničeho neváží.

„Tak hlavně, že se nikomu nic nestalo,“ postavila se za Vašíka Jitka, ale sváteční nálada byla tatam.

Odpoledne vyrazili mladí s dětmi na procházku. Adam, který ze sebe potřeboval dostat nahromaděný vztek, v kůlně štípal dříví a Jitka vařila a prala. Ve starém hliněném papiňáku dělala hovězí guláš k večeři. Zatímco se maso dusilo, odběhla si do koupelny pověsit prádlo. Z okna zahlédla světýlka baterek a zaslechla štěkot. Michal s Pavlínkou honili Bourkeho. Smích dětí o vteřinu později přehlušila hrozná rána. Do kuchyně jako první přiběhla Jitka následována Adamem a dětmi. V papiňáku se zřejmě ucpal ventil a tlakový hrnec se roztrhl. Poklice rozmlátila digestoř, sporák taky dostal co proto, a hlavně všude na stěnách byly kousky hovězího masa.

„Co se tady stalo?“ nechápal Martin. Jeho žena Katka spolkla poznámku, že už před dvěma lety tchýni upozorňovala, ať si koupí nový, bezpečnější tlakový hrnec.

Všem bylo jasné, že je čeká zábavný večer se špachtlí, kýblem a saponátem. Ještě měli v živé paměti, jak před měsícem prasklo potrubí v koupelně. Barák už měl holt svá nejlepší léta za sebou.

„Tak hlavně, že se nikomu nic nestalo,“ pronesl chlácholivě Vašík směrem k Jitce.

Jitce se i tak do očí draly slzy. „To jsem zvědavá, co se nám ještě do konce roku přihodí?“

Adam si moc dobře uvědomoval, že předtím Vašíkovi s autem křivdil a k Jitce a ostatním se choval ošklivě. A tak než aby vybuchl jak ten papiňák, (co jsi vyváděla?) radši Jitku objal a konejšivě pravil, „mámo, nemaluj čerta na zeď, … už je tam hovězí.“