Zápisky z rachoty 19: sebehodnocení v oblasti orálního sexu

„Vždycky musíš mít za každou cenu poslední slovo,“ vytkl mistr Čárlímu. „Nemusím,“ oponoval Čárlí. HH bouchl do stolu. „Už ani slovo!" Čárlí pantomimicky předvedl, jak si zamyká ústa na klíč a vše korunoval výrokem, „už mlčím."

ZÁPISKY Z RACHOTY 19: SEBEHODNOCENÍ V OBLASTI ORÁLNÍHO SEXU

Radim obcházel své ovečky a krmil je další dávkou nových nesmyslných nařízení.

„Tak to jsem ještě nežral,“ posteskl si Marťan, když mu navíc ještě vložil do ruky třístránkový tiskopis.

„Nyní jsem vám předal, co?“ spustil s vojenskou kadencí mistr, „nyní jsem vám předal sebehodnotící formulář.“

Čárlí si prohlédl jméno autora a jakmile uzřel jméno nafrněné Voženílkové, došlo mu, že za Fašistku dostali adekvátní náhradu. Zřejmě slušná jednotka SS (soutěživých samic). Trumfují se, která vymyslí větší ptákovinu.

„A co s tím jako máme dělat, Georgy z džungle?“ mávala si s ním Orca před obličejem, jak s vějířem.

„Vypíšete svoje kladné a záporné vlastnosti a já s Háháčkem vás pak budeme hodnotit. A řekneme vám, v čem se máte zlepšit,“ vysvětloval neochotně Radim. Z výrazu jeho tváře šlo snadno vyčíst, že si o tom myslí své, jen to nemůže říct nahlas.

„Já žádný záporný stránky nemám,“ přiznal skromně Marťan.

„Ale pořád jsi nám nevysvětlil, k čemu je vlastně dobrý?“ kroutil hlavou Čárlí.

Radim se zhluboka nadechl. „Na základě hodnocení vám budou přiděleny známky od A po D … kdy A je samo sebou nejvíc. A podle toho, jak uspějete, dostanete přidáno.“

„Tím jsi měl začít,“ luskl prsty Marťan a už dumal, jak se postaví ke kolonce Týmové spolupráce: zajímám se o práci kolegů, pomáhám druhým, spolupracuji na dosažení společných cílů, neprosazuji své individuální potřeby a vytvářím příznivou atmosféru.

Když spatřil nového pomocníka, jak se vrací z kuřárny, už měl odpověď na jazyku. „Květáku, ty vocmrndo, kde se flákáš? Já za tebe ty desky ohýbat nebudu!“ Nová posila týmu měla rodné jméno Mirek. Ale protože jeho bohatě kudrnatá, po stranách vyholená hlava ostatním připomínala košťálovou zeleninu, oslovovali ho buď Květák nebo Karfiol.

Radim nevěřícně pohlédl k nebi (tedy přesně řečeno ke stropu), vzal si Květáka stranou a vysvětlil mu, jak se má zhodnotit. „Ty písmena A, B, C, D nezaškrtávej, to může jen vedoucí výroby,“ upozornil ho v závěru rozhovoru.

O týden později si patnáct pracovníků déčkové směny podávalo u Háháčka dveře. HH ani Radim ovšem netušili, že Čárlí s Marťanem se na pohovor náležitě připravili. Tajně pronikli do Háháčkovy kanceláře, a zatímco Marťan hlídal u dveří, Čárlí na jeho oblíbený plechový termohrnek zespoda nalepil zalaminované kolečko, na kterém se skvěl nápis: KOUŘÍM ČURÁKY. Vzhledem k tomu, že HH byl šovinista, rasista, homofob a vůbec takovej šulín vohrnutej, přišlo jim to jako skvělý nápad. Pokaždé, když se při pohovoru napil kávy, hodnocení měli co dělat, aby nevyprskli smíchy. A nikdo samozřejmě neměl odvahu mu říct, že zná jeho tajemství.

Jako první z jejich grupy šla na pohovor Orca a vyfasovala pět Béček. Květák dostal čtyři C a jedno D za znalosti a schopnosti. Nejlepší hodnocení měl kupodivu Marťan. Páč nedával pozor.

„Sýkoro, vy hovado, jak to, že jste si zaškrtal samý Áčka?“ řval na něj nepříčetný HH.

„Sem prostě dobrej,“ nenechal se vyvést z míry Marťan.

„Martine, říkal jsem přece jasně, že to hodnocení provádí vedoucí,“ mírnil napětí Radim.

„Když von mě tak dobře nezná.“ odpověděl bezelstně Marťan. „Navíc, kdo ví, jestli by mi nějaký Áčka dal?“

„Nedal!“ bouchl pěstí do stolu HH, „je zakázaný dávat Áčka.“

„Tak jakej to má potom smysl?“ namítl celkem logicky Marťan, ale na logické otázky se zde odpovědi zásadně nedávaly.

„Hampstene, Hampstene, co se týče kvality, rychlosti a odpadů, tak jste nad průměrem,“ nevěřil vlastním očím HH. „Ale nelze opominout ty vaše stále častější přestupky proti pravidlům naší společnosti …“

HH se odmlčel, neboť čekal, že si Čárlí bude sypat popel na hlavu. Vzniklou prodlevu v konverzaci využil k tomu, že se napil z půllitrového termohrnku.

Když Čárlí uzřel Orčino okrasné písmo, neodolal a nápis KOUŘÍM ČURÁKY okomentoval.

„Asi bez toho nemůžete být, co?“ kývl směrem k hrnku.

HH byl překvapen jeho upřímným zájmem a vstřícností, neboť už si nepamatoval, kdy naposledy spolu mluvili normálně bez řvaní a nadávek. Termohrnek dostal od manželky k Vánocům a bez kávy si svůj den opravdu neuměl představit.

„Ano, je o závislost, hlavně po ránu, ta chuť a vůně …“ rozplýval se HH. „No a přes den ještě tak tři, čtyři udělám.“

 Čárlímu sice cukaly koutky, ale přesto ze sebe vysoukal, „a pořád ty samý?“

„Ne, já je střídám, jsem dost velkej labužník. Ráno malý a až pak v práci pořádnýho lomcováka.“

„Černý i bílý?“

„Ne, jenom černý, bílý je hnus,“ předváděl rasismus naruby Háháčko.

„Já bych to do pusy nevzal, ale proti gustu žádný dišputát.“

HH byl poněkud zaskočen, a tak Čárlí pro jistotu dodal, „já jsem spíš na zelený čaj.“

„Vy nevíte, co je dobrý,“ hájil svůj postoj HH. „Ale ještěže jste mi připomněl …“ cvakl s propiskou, zaškrtl D a do kolonky Dodržování pravidel společnosti vepsal: Neustále porušuje nařízení např. popíjením zeleného čaje u stroje. Jejich krátkodobé příměří vzalo rychle za své.

„Vy k tomu něco máte, Klímo?“ obrátil se na Radima.

„Tak občas nějaký pravidla poruší, ale zase nemá žádný reklamace, takže za mne musím říct, že se mi s ním pracuje dobře …“

HH dál Radimovi pouhým pohledem na vědomí, že s takovým hodnocením zásadně nesouhlasí, a tak Radim směrem k Čárlímu ještě káravě dodal, „občas by ses mohl trochu mírnit. Vždycky chceš mít za každou cenu poslední slovo.“

„Ale já nemusím mít za každou cenu poslední slovo,“ oponoval Čárlí.

„Ale musíš,“ namítl Radim.

Čárlí si v duchu napočítal do deseti a pak tiše odvětil, „nemusím.“

HH už to nevydržel a opět bouchl do stolu až termohrnek nadskočil. „Sakra, Hampstene, už držte hubu!“

U Týmové spolupráce zaškrtl C.

Čárlí pantomimicky předvedl, jak si zamyká ústa na klíč a pak ten klíč polyká. Což už samo o sobě je nesmysl, a tak to ještě korunoval výrokem, „už mlčím.“

HH ho z kanceláře vyrazil dřív, než došel ke kolonce Kariérní rozvoj, kam Čárlí napsal: Jelikož se nebratříčkuji s vrchností a říkám, co si myslím, kariérní rozvoj neplánuji.

Radim hořce litoval, že je hodnocen jako poslední, když předposledním Vyvoleným byl právě Čárlí. Jakmile dosedl na ještě teplou výslechovou židli, orosil se až na prdeli, když vytočený HH dorazil zbytek kávy. V tu chvíli mu taky došlo, proč Čárlí zapředl ten podivný rozhovor na téma: Nemůžu bez toho být.

Horečně přemýšlel, do jak nezáviděníhodného postavení ho jeho vlastní podřízení dostali. Přece jim muselo být jasné, že to praskne a bude z toho průser jak vrata. Stejně jako když Nerudovi na nástěnce přimalovali hitlerovský knírek a patku. To on tu fotografii ztopil, ještě než přišli THP do práce. I tak se to neutajilo, jen chyběl hmatatelný důkaz.

Další zpytující myšlenky už na přetřes nepřišly, protože do kanceláře vtrhnul jak velká voda Marťan. „Klára zkolabovala!“

HH i Radim ihned běželi na dílnu, kde se skutečně Orca válela po zemi jak vyvrženej vorvaň na souši. Čárlí ji právě dával pod hlavu složenou mikinu.

„Co se stalo?“ dožadoval se vysvětlení HH.

„Dost ji vzalo, že to nedostala,“ přiznal sklesle Čárlí.

„Co nedostala?“ nechápal HH.

„Ty Áčka v tom hodnocení,“ lakoval ho Čárlí.

Orce se nakonec zázračně ulevilo, když uzřela Marťana, který jí z dálky radostně mával. V dlani měl zbytky oboustranné lepicí pásky přichycené malé papírové kolečko. Za svou přesvědčivou hereckou etudu si Orca vysloužila nejvyšší možné ocenění. Dodatečně dostala Áčko za Osobní odpovědnost a na zbytek dne volno. 

Předchozí Zápisky z rachoty naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741