Miláček žen (z edice Červená knihovna naruby)

Dřív než se na televizní obrazovce objevily závěrečné titulky seriálu, měl Honza ruku za lemem Eviných kalhotek. Když do ní pronikl při misionářské poloze, přivřela oči a představila si na jeho místě mladého Janka Linharta.

MILÁČEK ŽEN (z edice Červená knihovna naruby)

„Chtěl bych se jmenovat Jan, být přítel dívek a dam. Přicházet k nim nepozván a odcházet nepoznán.“ Buty

„Miláčku, jsem doma,“ zvolal od dveří dvaačtyřicetiletý muž, když otevřel dveře luxusně zařízeného bytu.

Jeho dlouholetá přítelkyně Eva se v kuchyni otáčela kolem sporáku.

„Jdeš akorát včas, chystám tvoji oblíbenou večeři.“

Sojový kostky, došlo mu okamžitě. Eva byla posedlá zdravou výživou a Tofu, Seitan, Tempeh, Šmakoun, Ďobáčky a Robi maso patřily do jejího obvyklého gastronomického repertoáru.

Jan této stravě říkal ironicky (a nepřesně) maso ze stromu.

Často dávali k lepšímu historku, jak v počátku jejich vztahu uvařila a naložila sojové kostky a hladový strávník, ač mu úplně nechutnaly, zbaštil dva talíře.

Když se Eva vrátila z lekce jógy a našla v ledničce poloprázdnou misku, nestačila se divit.

„Tak úplně se ti nepovedly,“ vytkl jí, neboť už mu bylo lehce nevolno a svíjel se v křečích na gauči.

„No, bodejť, když ony nebyly ještě tak úplně dodělaný,“ vytkla pro změnu ona jemu a šla ten zbytek usmažit.

„Honzíku, večeře,“ přivolala Eva třetího člena domácnosti. Žák šesté třídy základní školy, který se právě nacházel ve stádiu počínající puberty, neochotně odložil mobil, opustil přítmí dětského pokojíku a bez jakéhokoli náznaku nadšení se přišoural k jídelnímu stolu.

„Nemůžeme mít někdy kuře, steak, guláš nebo sekanou?“ přešel od myšlenek ke slovům, když uzřel, co mu máma servíruje.

„Bio kuře jsme měli před čtrnácti dny a myslím, že těch blafů máš už tak dost ve školní jídelně,“ nehodlala s ním diskutovat Eva. Koneckonců dělala to pro jeho dobro. Kdyby jen chudák tušila, že podstatnou část kapesného utratí za hranolky, hambáče, kebab a další pochutiny z rychlého občerstvení.

„Honzo, nezlob maminku, víš, jakou si s tím dala práci?“ apeloval na svého jmenovce, který, ač to tak na první pohled nevypadalo, nebyl jeho potomkem. Evu poznal, když bylo jejímu synovi pět let a shoda jmen a stejná barva vlasů a očí přímo nahrávala domněnkám, že je malý Jan jeho genetickým odkazem.

Velký Jan kázal vodu a pil víno, neboť i on si sem tam omastil hubu v nějakém tom fast foodu.

Po večeři Honzové umyli a utřeli nádobí, (Eva koupi myčky důrazně odmítala kvůli obávám z bakterií a kvasinek) a pak starší pomohl mladšímu s úkolem z matematiky. Kolem osmé se malý Jan uklidil zpátky do pokoje k mobilu, zatímco dospělí se přesunuli na gauč ke sklence vína a nekonečnému seriálu. Velký Jan druhý den ráno odjížděl, a tak si chtěli večer užít. Každý druhý víkend trávil u své osmdesátileté nemohoucí matky, která odmítala opustit rodinný dům. Přes týden se o ni starala ošetřovatelka a o víkendech se tam s bratrem střídali. Eva zkoušela jet několikrát s ním, ale tříhodinová cesta autem v kombinaci s nahluchlou, hašteřivou ježibabou nenaplňovala její představy odpočinkového víkendu. Dřív než se na televizní obrazovce objevily závěrečné titulky seriálu, měl Honza ruku za lemem Eviných kalhotek a ona přes tepláky zkoumala pevnost jeho erekce. Jeho pokusy o to ji svléknout tlumila hned, jak se na světle objevil náznak pubického ochlupení. 

„Tady ne, mohl by přijít Honzík, jdeme do ložnice,“ navrhla tradiční a osvědčené místo.

Když do ní pronikl při misionářské poloze, přivřela oči a představila si na jeho místě mladého Janka Linharta.

Honzovy proporce, přes všechnu zdravou výživu, co za ta léta pozřel, ani zdaleka nepřipomínaly šlachovité tělo herce Marka Lambory, ale snažil se, seč mu síly stačily. I jeho představivost pracovala na plné obrátky. Ale herečka, o které snil, byla známá spíše z filmů pro dospělé. A dělala věci, o kterých Eva nechtěla ani slyšet. Během milování se Eva nechala unést a bezděčně sjela dlaněmi přes záda a boky k jeho zadku. Těsně předtím než měla v úmyslu půlky stisknout, si naštěstí uvědomila, jak to nesnáší. Na své sedací partie byl poměrně háklivý.  

-------------------------------------------------------------------------------------

„Miláčku, jsem doma,“ zvolal muž, poté co za sebou s vrzáním zavřel masivní, dřevěné dveře.

Odpovědi se nedočkal, a tak s klíčky od domu v pravé ruce a kyticí růží v levé, prošel nejprve přízemí a poté vrchní patro. Dům už měl svá nejlepší léta dávno za sebou a na první pohled bylo patrné, že se s péčí domácího kutila či odborné firmy dlouho nesetkal. Andreu našel v horní ložnici u velké skříně. Přijel dřív, než čekala, a tak nebyla připravená.

„Počkej dole v hale,“ přikázala mu a dál se pokoušela vtěsnat svoje kyprá ňadra do černé podprsenky.

Před chvíli dorazila z práce a jen tak tak stihla sprchu.

Když sešla po schodech dolů do haly, potěšeně v duchu konstatovala, že jeho zájem po letech neopadá. Stále je pro něj žádoucí. Jen ta chůze v lodičkách s vysokým podpatkem ji dělala, vzhledem ke křečovým žílám, čím dál větší problémy. Tuto, ne právě drobnou vadu na kráse, naštěstí skryly punčochy doplněné o podvazkový pás. Kalhotky si dnes nevzala, což ještě zvýšilo jeho vzrušení. Andrea beze slov převzala kytici růží a levačkou mu rozepnula poklopec. Zalovila vevnitř a vytáhla zpola ztvrdlý úd. Stačilo pár zkušených tahů a to, že ho kousla do spodního rtu a už mu stál jak telegrafní sloup. Omotala levačku kolem výstražně trčícího penisu, otočila se k němu zády a táhla ho za sebou po schodech do sklepa. Samozřejmě ji ochotně následovat. S trochou nadsázky jí to připomínalo, jak v dětství tahala kačera.

Jejich sex nebyl nikdy stejný, všední, předvídatelný. Andrea ho pokaždé překvapila nějakou drobnou úpravou scénáře. Tentokrát mu připoutala ruce k železným řetězům, které visely spuštěné z trámu ve stropě. Následující výprask kyticí růží přetrpěl s předstíraným vzrušením. Věděl, že ona to má takto ráda, a proto i on předstíral, že mu způsobuje rozkoš. Výkřiky to však byly spíše bolestivé. Důvod proč tohle podstupoval, byl orální sex, který mu pak dopřála. Lačný, bezuzdný. Jakmile Andrea uspokojila svoje choutky, dlouhé minuty věnovala veškerou péči jen jemu. Přivedla ho takřka až na samý vrchol extáze, a pak když seznala, že víc už nevydrží, nechala vzrušení lehce opadnout, aby mu vzápětí dopřála další. Dováděla ho tím k šílenství. Když mu konečně dovolila explodovat, byl už zpravidla naprosto vyčerpaný.

Než mu uvolnila ruce z pout, vsunula mu své vlhké prsty do úst a druhou rukou ho poplácala po tváři.

„Mám pro tebe ještě jedno překvapení,“ zašeptala mnohoslibně.

„Myslím, že to, co jsem chtěl, už jsem dostal,“ zareagoval, když ho osvobodila.

„Takže ty steaky mám sníst sama,“ dobírala si ho, neboť věděla, jak na nich ujíždí.

------------------------------------------------------------------------------------

Jen co Jan vešel ráno do kanceláře firmy Pospíšil & synové a uviděl zachmuřenou tvář svého mladšího bratra, bylo mu jasné, že si vyslechne další litanií. Jejich otec byl velký šprýmař, a tak jim vybral jména podle bratrské dvojice mnohonásobných mistrů světa v kolové. Ve skrytu duše doufal, že i oni to jednou někam dotáhnou. Neprosadili se ve sportu, ale v byznyse, a přestože starý Pospíšil před třemi lety zemřel, nikdy neuvažovali, že název firmy změní. Jednak z úcty k otci, jednak proto, že už šlo o zavedenou firmu.

Bratři se v mnohém neshodli, ale rozuměli si beze slov, takže stačilo, když Jan směrem k Jindrovi lehce pokýval hlavou a ten jako na povel spustil, „volala mi tvoje stará.“

„Eva?“ žasnul Jan, „a co, prosím tě, chtěla?“

„Jestli bych za tebe nemohl vzít výjimečně víkendovou službu u máti.“

„A cos ji na to řekl?“  

„Samozřejmě jsem to vzal, ale sereš mě neskutečně,“ začínal brunátnět Jindra. „Ty vole, ty máš jediný štěstí, že žijeme tak daleko od sebe,“ připomněl mu, že padesátikilometrová vzdálenost jejich domovů je prozatím dostačující.

„Ty jsi prostě dokonalej bratr a syn,“ oddychl si Jan.

„No jasně,“ vypěnil Jindra, „proto už pět let předstírám, že hlídám naši mrtvou matku, aby ses v jejím domě mohl pelešit s prostitutkou.“

„Hele, brzdi jo … Andrea už dávno nešlape, dělá ošetřovatelku v pečovatelském domě a pro mámu byla jako dcera, kterou nikdy neměla.“

„Takže incest …“ rozhodně nebrzdil Jindra.

Hádek kvůli jeho milostným pletkám už v minulosti absolvovali bezpočet. Jindra teď alespoň nebyl v početní nevýhodě. Když ještě žil jejich otec, tak se stavěl na stranu staršího syna a dokonce ho kryl a poskytoval mu alibi. Jednoduše proto, že byl sám starý seladon a své bývalé ženě nemohl odpustit, že ho kvůli tomu opustila.

Jan se domníval, že mu mladší bratr závidí, ale Jindra ho spíš litoval. Měl za to, že jeho „děvkařství“ je ve skutečnosti spasitelský komplex. Už jako děcko domů tahal všechny zatoulané psy, kočky a další raněná zvířátka. A v dospělosti vlastně dělal to samé. Nejprve se ujal svobodné matky se synem, pak nějaký čas podporoval jednu ze svých zaměstnankyň, která se uchylovala k sebepoškozování. A ve finále nastěhoval do domu po matce prostitutku, o které se mylně domníval, že už řemesla zanechala. Andrea už skutečně s muži za peníze nespala, přeorientovala se totiž na BDSM (kde jí práce byla koníčkem) a vytvořila si vybranou a nepočetnou klientelu. Starý dům na samotě ji poskytoval dokonalé útočiště a poloviční úvazek v nedalekém pečovatelském domě, kde dožívala i její matka, bezpečné krytí. Právě ona „zahrála“ před Evou hašteřivou paní domácí. Vzhledem k tomu, že se léta potýkala Alzheimerem, ani ji nemuseli do plánu zasvěcovat.

„Jednou na to dojedeš,“ varoval Jindra bratra, když oběma došly argumenty a už neměli sílu se nadále hádat.

Jan bral Jindrovy hysterické výlevy na lehkou váhu. Všechno měl přece ošéfovaný. Dokonalé plánování, zajištěné alibi a k tomu tři mobily pro bezpečnou komunikaci. Jen jednou se mírně seknul, když v návalu pracovních povinností za Andreou neodjel a kytici růží přinesl domů Evě. Eva považovala řezané květiny za mrtvé a pohřební nálada pak vládla i u nich v ložnici. Jediný, kdo to ten omyl ocenil, byl Honzův zadek.

-----------------------------------------------------------------------------------

Roubík v ústech už ho mírně dusil, pouta se mu zařezávala do kůže a šátek uvázaný přes oči, mu nedovoloval se rozhlédnout.

Kde je sakra tak dlouho, přemítal horečně Jan. Ještě štěstí, že ležím na posteli a nevisím někde ve sklepě, jak posledně, uklidňoval se v duchu. Možná se naštvala. A chce mě potrestat. Neměl jsem na ní s tím sexem tlačit, když jí nebylo dobře,“ zpytoval dodatečně svědomí. 

Jenže Andrea se nevracela, a když se z minut staly hodiny, byl už doslova podělaný strachy.

Policisté, které zalarmovala Eva, ho našli až v pondělí večer. Byl vysílený, dehydrovaný a zpola šílený. Až v nemocnici se dozvěděl, že u Andrey došlo kvůli zanedbaným křečovým žilám k trombóze a následně k plicní embolii, která se jí stala osudnou.

Eva si samo sebou sbalila svých pět švestek (Tofu, Seitan, Tempeh, Šmakoun a Robi) a se synem opustila Honzův luxusní bejvák. Nedokázala skousnout a strávit, že si léta za jejími zády dopřával s jinou ženou steaky.

Psychicky nalomený Honza našel nečekanou oporu ve zdravotní sestře Staňce. Staňka byla mladá vdova, která svůj volný čas trávila jako dobrovolnice v psím útulku. Její bývalý manžel byl opilec a gambler a krom dluhů ji nezanechal nic.

Mé předchozí Všehochuť povídky najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558