Zápisky z rachoty 15: Kecal z Prodejné nevěstky

„Takže ti nevadí, že jsem měl minule na botě přilepený zrcátko, abych viděl, jaký máš kalhotky?“dráždil Marťan Danielu, která jen suše konstatovala, „ale dneska koukám, zrcátko nemáš." „Nemám,"přiznal.„A já zas nemám ty kalhotky."

ZÁPISKY Z RACHOTY 15: Kecal z Prodejné nevěstky

Čárlí na krátkovlasou myslel, kudy chodil, seděl, ležel. Že se jmenuje Michaela a nastoupila na zákaznické oddělení, mu prozradil Radim. Potkal ji ještě několikrát na chodbě, obvykle když šel k řediteli na kobereček, ale vždy spolu prohodili jen pár slov. Připadal si jako puberťák. Naposledy takhle blbnul kvůli zrzečce Zuzce z laborky. Sice spolu po dlouhém oťukávání navázali intimní poměr, ale dopadlo to neslavně. Zuzka otěhotněla. A otcem nebyl Čárlí. Paralelně s ním totiž udržovala ještě jeden vztah, a jak prokázaly testy DNA, ten druhý ji naplňoval víc.

Na ženské pokolení nezanevřel, ale přece jen byl ještě opatrnější než dřív. Orca mu párkrát zkoušela dohodit nějakou svou starší rozvedenou kamarádku, ale její vkus na ženský byl příšerný. Naštěstí stačilo, aby jim řekl, že mu po rozvodu zbyly jen oči pro pláč, alimenty a stará chata, na které bydlí, a samy zařadily zpátečku. Marťan mu též dohazoval ženštiny, jenže to dělal stylem Kecala z Prodané nevěsty. Před publikem. Třeba když na jídelně skrz hrané záchvaty kašle kuckavě vykřikoval směrem k novým brigádnicím, „nechcete Čárlího vykouřit?“ Čárlímu se tento způsob namlouvání zdál poněkud nešťastný.

Radim osádce na konci směny oznámil, že na schvalování nového výrobku přijede druhý den ráno trio zákazníků z Nizozemska. „Dorazili už dneska a přespí na hotelu. Je to jeden chlap a dvě ženy,“ zdůraznil, „tak se nechovejte jako hovada,“ apeloval na ně. Svou pozornost zaměřoval zvláště na Marťana.   

Ráno připravili zakázku dle podkladů, které zákazník dodal, a čekali, jaké bude mít připomínky a zda bude chtít něco měnit.

„Pomáhej Pánbůh vespolek, co vy tady?“ žasnul Čárlí, když na stroj coby doprovod Holanďanů dorazil nejen technolog Míra se svou Danielou, ale i Michaela.

„Až na věky,“ prokázala připravenost Michaela, „já tady pracuji, jestli jste si nevšiml. Zaučuji se, a co nevidět dostanu Německo, Belgii a Nizozemsko.“

„To jako svatebním darem?“ zajímalo Čárlího.

„Ne, to jako na starost,“ usmála se a lehce zavrtěla hlavou Michaela.

„Neměli bejt ti Nizozemci tři?“ vzpomněl si Čárlí na Radimova slova.

„Slečna Tessa nedorazí, pokud jste se těšil na ni,“ pokračovala ve slovním ping pongu Michaela, „neudělalo se jí dobře.“

„To se ženám stává,“ přitakal Čárlí, „ale obvykle až potom co se se mnou setkají.“

Dalšímu oťukávání učinil přítrž Míra, který Michaele rázně naznačil, že by se měla věnovat zahraničním hostům.

Čárlí odstoupil stranou a připojil se k Orce „Je ňákej nervní dneska,“ všimla si, „tak asi na tom něco bude …“

„Co na čem bude?“ nechápal Čárlí.

„Ženský na šatně říkaly, že se od něj Daniela odstěhovala, tak bys mohl mít šanci, jestli teda nejedeš po tom děcku?“ mrkla na něj.

„Já?“ Čárlí předstíral, že je šokován Orčinými úvahami. Samozřejmě mu bylo jasné, že Michaela je hodně mladší než on, ale slyšet, jak tento fakt zdůrazňuje i jeho kamarádka, bylo trošku znepokojující.

„Vždyť by to mohla bejt moje dcera,“ dodal, aby odvrátil veškeré pochybnosti.

Orca se ale nenechala opít rohlíkem. „No nech bejt, rozzářil ses jak sluníčko, když přišla.“ 

„Ty jo … v Holandsku maj dobrý šťávy,“ přihnal se na mašinu Marťan po pauze na jídlo. Michaelu i její domnělou kolegyni Annemieke sjížděl lačným pohledem. „Myslíš, že si to ten tydýt rozdal na hotelu s oběma?" Čárlímu se nelíbilo kam rozhovor směřuje a že ho nejspíš slyší jeho potencionální, bývalá přítelkyně, a tak Marťana krotil, „víš, co říkal George z džungle.“ 

„Buď v klidu, nerozuměj nám ani hovno,“ nebral Marťan varování v potaz.

Čárlímu v tu chvíli došlo, že se vlastně s Michaelou doposud nesetkal a považuje ji za tu třetí Holanďanku do party. Tomu nahrával i fakt, že spolu všichni mluvili jen anglicky. Michaela měla dobrý sluch i bystrou mysl a tak si to též domyslela. V duchu už osnovala plán, jak toho tlučhubu setře.  

„Ale já rozumím, Martine,“ připomněla se Daniela v mateřštině.

„Ale ty seš zvyklá a určitě ti to nevadí,“ domýšlel si Marťan, protože Daniela byla jeho spolužačka ze základky.

„U tebe jsem zvyklá na ledacos, už před dvaceti roky jsi mě tahal za copy.“

„Takže ti nevadí, že u minulého schvalování jsem měl na botě přilepený zrcátko, abych viděl, jaký máš kalhotky?“

Daniela mu, bez toho že by se k dotazu vyjádřila, zkontrolovala obuv a na oko zklamaně konstatovala, „ale koukám, že dneska zrcátko nemáš.“

„Ne, dneska ne,“ přiznal barvu Marťan.

„To je škoda ... já zase nemám kalhotky,“ rozvířila fantazie nejen Marťana.

Tentokrát už se Míra nespokojil jen s rázným gestem.

„A nálada je výborná …“ zatrylkovala Orca do nastalého ticha.

Zatímco Čárlí prováděl požadované změny ve vybarvení a tisknul další vzorky, Míra provázel delegaci po dílně a ukazoval jim, kde se co vyrábí. Jako první se vrátila osamocená Michaela. Čárlí ji nezaregistroval, neboť k ní byl otočený zády, ale Marťan s Orcou měli pohotovost.                               

„Tak mu domluv tuhle křepelku," ponoukala Orca Marťana, neboť tušila, že by z toho mohl být slušný trapas.     

„Proč ne," nenechal se dlouho přemlouvat, „slečno, nechcete se vyspat s naším kamarádem?"   

„Which friend do you mean? (Jakého přítele máte na mysli?)“ rozhodila rukama.

„Co říkala?“ otočil se Marťan na Orcu.

„Neví, koho myslíš,“ vysvětlila mu Oca.

„No jeho,“ ukázal Marťan na Čárlího, který až nyní zaregistroval, co se děje za jeho zády.

„Co zase blbneš, ty vole?“

„Ptal jsem se jí, jestli se s tebou nechce vyspat?“ vysvětlil mu ochotně Marťan.

„Jseš normální?“ kladl mu naprosto zbytečnou otázku Čárlí.

„Líbí se ti?“ položil další naprosto zásadní dotaz Marťan.

Michaela tázavě nadzvedla obočí a čekala, zda se Čárlí pochlapí.

„No … jo, je úžasná,“ připustil Čárlí.

„Tak co slečno, vyspíte se s ním?“ obrátil svou pozornost zpátky k Michaele.

„How about dinner and a movie so that we get to know each other a little?" navrhla tradiční postup Michaela.

„Holka zlatá, já ti nerozumím ani prd, říkám, jestli si to s Čárlím rozdáš?“ zubil se od ucha k uchu Marťan.

„A já ti říkám, co nejdřív večeře a kino, abychom se trochu poznali?“ vychutnala si ho v mateřštině Michaela.

Příště: Slečna Voženílková

Předchozí díly naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741