Zápisky z rachoty 11: pořád nechápu, v čem je problém

Radim předváděl jak Háháčko vztekle kopal do krabice, „takhle, takhle přesně ji nakopnul.“ Natolik se do té interpretace obul, že si nevšiml, že stojí za ním. „Co tady blbnete, Klímo?“ „Pardon, syn hrál o víkendu poprvé fotbal.“ 

ZÁPISKY Z RACHOTY 11: POŘÁD NECHÁPU, V ČEM JE PROBLÉM

Na mašinu se přihnal Radim s očima navrch hlavy. „Ty vole!“ spustil na Čárlího, „co jsi zase provedl?“

Orca s Marťanem okamžitě zbystřili a zanechali veškeré předstírané práce.

„Já?“ zamířil udiveně Čárlí ukazováčky a zdviženými palci (jak pistolník sebevrah) na svou hruď. „To bude nějaká mejlka,“ byl si celkem jistý, že v předešlých čtyřiadvaceti hodinách žádného kravaťáka do prdele neposlal.

„Šel jsem od řídi z pojebu a na personálním Háháčko kopal do krabic a řval, zkurvenej Hampsten,“ osvětlil jim důvod paniky Radim. Aby dodal svým slovům váhu, předvedl jim tu etudu názorně. Natolik se do té interpretace obul, že si nevšiml, že na stroj mezitím dorazil Háháčko a postavil se za něj. Celá osádka mu pantomimicky naznačovala, ať se otočí nebo alespoň přestane kopat do té imaginární krabice, ale Radim byl v ráži. „Takhle, takhle přesně ji nakopnul.“

„Co tady blbnete, Klímo?“ spustil Háháčko bez pozdravu.

Radim se nejprve zarazil, ale pak jako by ho osvítil Duch svatý, „pardon, syn hrál o víkendu poprvé fotbal,“ vytáhl překvapivou omluvu pro své chování. Překvapivá byla zvláště v tom smyslu, že měl dvě dcery. Háháčkovi byl naštěstí osobní život jeho podřízených ukradený.

„A malýmu Adolfovi to šlo skvěle,“ neopomněl si rýpnout Marťan, neboť Radim si ho neustále dobíral, kvůli Bartolomějovi a Metodějovi. 

„Mě nezajímá, co dělaj vaši haranti,“ odbyl oba HH, „mě zajímá, jak to že pan Hampsten nešel na zdravotní prohlídku?“

„Protože jste mi ji naplánovali mezi nočními a já nejsem zdejší …“ dál už se Čárlí nedostal.

Mě nezajímaj vaše trapný výmluvy!“ začal opět řvát HH, „mazejte na personální pro nový termín a běda vám … běda vám, jestli se na to zase vyserete!“

Čárlí si otřel Háháčkovi sliny z obličeje, „nejdřív se skočím opláchnout a pak zamířím rovnou do Orlího hnízda,“ ujistil ho, že za Fašistkou zajde. Preventivní prohlídku z výčtu svých slibů pro jistotu vynechal.

Fašistka mu opět nepřekvapivě přidělila termín mezi nočními směnami.

„Na to zapomeňte, mezi nočními nikam nepůjdu,“ vrátil jí papír velikosti A5 s termínem prohlídky.

„Jak nepůjdu?“ vyštěkla popuzeně, „kdo si myslíte, že jste?

„No, rozhodně nejsem někdo, kdo půjde na preventivní prohlídku v jedenáct dopoledne mezi dvěma nočníma.

Já dojíždím denně padesát kilometrů, kapišto?“

„Já nechápu, v čem je problém?“ Fašistka se výhružně postavila, sklapla podpatky a zapřela se dlaněmi o desku stolu.

Čárlí se též opřel o desku stolu a spustil z bezprostřední blízkosti pomalu a důrazně, „vyrážím z domu ve čtyři odpoledne na vlak, od osmnácti hodin do šesti do rána makám na stroji a domů se dostanu o půl osmé. A vy chcete, abych se sem vrátil na jedenáctou a pak šel zase večer na noc?“   

„Chápete to velmi správně,“ vypustila další jedovatou slinu.

„Ale vy nechápete, že budu večer mrtvej?“

„Ale to je váš problém,“ nedělala si s tím těžkou hlavu.

„Až mi stroj kvůli mikrospánku urve pazouru, tak to bude váš problém,“ přešel do ofenzívy, „dělala jste někdy noční?“ položil jí otázku, u které jak předpokládal, nebylo těžké odhadnout odpověď.

„Samozřejmě, že ne,“ odfrkla si opovržlivě.

„Tak to někdy zkuste a třeba to pochopíte.“

Fašistka mu nabídla termín v jeho volnu, ale vzhledem k tomu, že měl zrovna hlídat dcery, nechtěl se vzdát ani hodiny s nimi. Když už jsem došel až sem, tak přece necouvnu, usmyslel si.

„Dokud mi tu prohlídku nedáte na den, kdy mám ranní tak se spolu nemáme o čem bavit, otočil se na patě a měl se k odchodu. Jasně jí dal najevo, že vyjednávání skončilo.

„To by ale pak chtěl každý, chodit na prohlídku v rámci pracovní směny,“ zdráhala se dělat ústupky. Na takové novoty tu nebyli zvyklí. Začne to malou laskavostí a skončí bezpodmínečnou kapitulací.

„Zůstane to jenom mezi námi,“ ujistil ji.

Čárlí byl zvyklý, že při samotné prohlídce vždy nastal nějaký zádrhel. Jednou zapomněl přinést zdravotní kartu, jindy si spletl datum nebo se mu vylil vzorek moči do batohu. Na kartu a datum si tedy dával majzla a moč už zásadně nenosil. Vždycky zaklepal a poprosil sestřičku o šampusku. Jenže ani tento úkon se neobešel bez komplikací. Šampusku postavil na okno a vzpomněl si na ni až když se vymočil, umyl si ruce a chystal se záchod zavřít. V čekárně ho kolegové protlemili, jelikož se vrátil s třemi vyždímanými kapkami na dně. Napřesrok chtěl proto z recese přinést šampusku naplněnou až po okraj. A bylo by se mu to i podařilo, kdyby v čekárně nezakopl a nevylil obsah na dveře ordinace. Tentokrát úkon zvládl na jedničku a sestřička, která si ho samo sebou dobře pamatovala, jeho 50 ml ocenila jako dostačující.

Doktor ho hned na začátku nemile zaskočil, „tak koukám, že vás přeložili?“

„Prosím?“ nechápal Čárlí, který dělal na tom samém místě už osm let.

„Minule jste neprošel na audiu a tak jsem napsal do zprávy, že nemůžete vykonávat profesi tiskaře,“ připomněl mu rok starou záležitost. Čárlí, který si byl vědom toho, že je na levé ucho hluchý jako poleno, při vyšetření mačkal tlačítko vždy s předstihem, po na prstech odpočítaných intervalech. Nebylo mu to ovšem nic platné.

„Tak co?“ připomněl se doktor, neboť Čárlí bych duchem nepřítomen, zaseklý ve vzpomínkách.

„No, jasně, že mě přeložili,“ přitakal Čárlí, „já už nedělám na stroji,“ lhal, jak když tiskne.

Když to následující den vyprávěl Orce a Marťanovi, oba svorně žasli.

„To je šaškárna, k čemu pak jsou ty prohlídky dobrý?“ nechápala Orca.

„A co ta tvoje záležitost s močí?“ zajímalo Marťana, který byl u jeho faux pas přítomen dvakrát coby divák.

„Nema problema,“ pochválil se Čárlí.

„Akorát jsem byl poslední, kdo tu šampusku použil,“ dodal po krátké pauze, „až doma jsem zjistil, že jsem si v kapse odvezl klíče od záchodu.“

Co se týče slibu, který dal Fašistce, Čárlí své slovo dodržel. Víceméně. Termíny prohlídek byly bohužel na nástěnce a pár kolegů a hlavně všetečných kolegyň si všimlo, jakého se mu dostalo privilegia. A když už se zeptali, lhát jim nehodlal. Než se rok s rokem sešel, chodili na prohlídku během pracovní doby všichni. A pak, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Fašistce už to ale bylo buřt, protože ji mezitím navštívil jiný pták a ona čekala na přílet čápa či vrány.

Předchozí díly najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741

Příště: Kterak Čoudek vytřel zrak pochybovačům a Červ přitom oslepl