V parku

V PARKU                                                                                           ( 1998 )

.

Víš, moje milá,

ta síla…co mi zbyla,

mně stačí, tak abych šel dál.

Koukej se, dívej,

prej svět spravedlivej,

nic není tak jak bych si přál.

.

Na břehu jezera

zhrzená důvěra.

Mládenec, dívenka.

Honzík a Alenka.

.

Kdo, kdy, kde, s kým,

to já netuším.

.

Dědové, babičky,

obsadí lavičky.

Ty klouby bolavý,

žádný už nespraví.

.

Ve tváři vrásčitý

tajemství ukrytý.

.

Koukněte na ptáky

a jejich zobáky.

Kosi a skřivani,

červem hlad zahání.

.

Se slepou důvěrou

hned všechno sežerou.

.

Jsem jak ten pták,

co pod tíhou jídla,

spadl na zobák

a zlámal si křídla.

.

Co jsou zač, dobře vím,

víc už jim nezbaštím.

.

Samota přijde vhod,

těším se na důchod.

.

Za žádnou cenu

nechci už ženu.

.

Víš, moje milá,

ta síla… co mi zbyla,

mně stačí, je tak akorát.

.

Já znal tvoje plány

a jen mezi námi,

blázen… ten, kdo měl Tě rád.

.

Tak nač hledám slova,

snad zkouším se schovat,

před tím… kdo mi ublížit smí.

.

Tak jen dál, žij si blaze,

ten kdo hrál, platí draze

a Tvůj hlas… ať mě víckrát neosloví.

.

VÍŠ?                                                                                                          ( 2002 )

.                                                                                                                                           

Vídám tě zřídka, a když tak s ním.

Víš, po výčitkách už netoužím.

.

Rozum mi radí, berte ohled na děti.

A kamarádi … ty nemaj ponětí.

.

Dál … řeči se vedou, však skutek utekl.

Víš, když jsem s tebou, cítím jen smutek.

.

Beznaděj, lítost, bolehlav jak po flámu.

Jsi má osudová bytost, hrdinka z románu.

.

Co nádech má tragický a přebal překrásný.

Děj zaručeně klasický a konec nejasný.

.

Pro dotek letmý splyneme v davu.

Jen co se setmí, už ztrácím hlavu.

.

Kradu ty chvíle snaha viditelně zřejmá.

Však vzdálenost od cíle je stále stejná.

.

Rozum mi radí, zařadit zpátečku.

A kamarádi: jsi zralej na tečku.

.

Dál ... řeči se vedou, však skutek utekl.

Víš, když jsem s tebou, cítím jen smutek.

.

Pláču jak dítě, hrdina z pomníku.

Tuším z té sítě, není už úniku.

.

Tonu jak Plaváček v slzavém údolí.

Chycenej na háček riskující cokoli.

.

Kde kdo mi zazlívá, že patříš jinému, já jiné.

A tak nám nezbývá než dál se míjet.