Velká sázka o malou svatbu - část druhá (povídka)

Paní matrikářka přimhouřila obě oči, „svatba kdy nevěsta neví, že se bude vdávat, tak tohle jsme tady vážně ještě neměli,“ a připojila varování, „ale jestli nebude souhlasit, stejně budete muset zaplatit poplatek tisíc korun.

Ačkoli jsem prohrál, nijak zvlášť jsem se tím netrápil. Dva roky jsou dlouhá doba a stát se může cokoliv. Pořád tu ještě byla naděje, že Majky na tu hloupou sázku zapomene nebo sňatek nezvládne domluvit. Sice jsem večer v rachotě všem oznámil, že se budu za dva roky ženit, ale pak se mi to vykouřilo z hlavy. Jenže o rok později v září, zrovna když jsme byli se zbytkem party na víkend v Orlickém Záhoří, se Majky připomněl.       

Stál jsem uprostřed našeho miniaturního pokoje a nepřipraven na nejhorší jsem hovor přijal, „čau negře, jak Ti dupou králíci?“

„Zdarec, tak to máš domluvený,“ neodpověděl na otázku, zato vyvolal řadu dalších.

„Co mám domluvený a s kým?“ nechápal jsem. L. která si na posteli hrála s Dádou, ke mně tázavě vzhlédla.

„No přece tu svatbu,“ odpověděl, „počítáš s tím doufám?“

„Jo tohle …“ podrbal jsem se rozpačitě na hlavě, „čéče já na to zapomněl jak na smrt.“

„Absolvovali jsme s Evičkou běh na Králický Sněžník a po vyhlášení výsledků jsem dal řeč se starostou.“

„Kecáš?“

„Ne mluvím vážně,“ ujistil mě a předal telefon Evě, protože se ozval její zvonivý smích a pozdrav, „čau ženichu.“

„Fujtajbl,“ polekaně jsem sebou škubnul, což opět neuniklo L.

„Tak co máš radost?“ dobíral si mě Majky.

„Děsnou, promluvíme si o tom, až se uvidíme,“ snažil jsem se získat time-out, abych tu informaci zpracoval.

Případně vymyslel, jak z toho vybruslit.

„Není o čem mluvit, sázka je sázka,“ nedopřál mi prostor ani čas pro úhybné manévry a vyjednávání.

„O co šlo?“ hořela zvědavostí L., když jsem zavěsil.

„Ale jenom taková blbost,“ mávl jsem nad tím rukou, „něco jsem mu slíbil a teď nevím jak se z toho vykroutit.“

„Tak jestli se Ti do toho nechce?“ žasla, že si s tím dělám hlavu.

„No právě, že já vlastně ani nevím …“ poprvé jsem připustil, že možná budu muset dostát svým závazkům a že by to nemuselo být to nejhorší možné řešení. Malá svatba, bez rodičů, jen my, Dáda a dva svědci.

Ale co … mám ještě osm měsíců čas, uklidňoval jsem se a vzal Dádu ven na hřiště.

Hlavu jsem si s tím začal dělat až v březnu, kdy mě Majky opět kontaktoval. Tentokrát už bez posluchačů.

„Už jsi volal té matrikářce?“ spustil bez pozdravu, „před měsícem jsem Ti mailem posílal kontakt s instrukcemi,  co máš všechno doložit.“

„Částečně,“ kličkoval jsem.

„Jak částečně?“

„No jako, že jsem mail otevřel, ale nevolal,“ šel jsem s pravdou ven, ačkoli jsem byl doma.  

„Tak tam zavolej, už nemáš moc času,“ připomněl mi.

Tak jsem tam zavolal a zjistil jsem, že vážně nemám moc času.

Paní matrikářka byla moc milá a hned věděla, o co jde, „vy jste ta svatba na Králickém Sněžníku, tak to jsme tu ještě neměli. Budete muset se snoubenkou přijet a vyplnit žádost,“ instruovala mě. Přijet a vyplnit žádost by znamenalo, že bych jí o té svatbě musel říct, jímala mě hrůza a tak jsem začal kličkovat jak zajíc během honu. 

„Víte, my máme oba moc práce, dělám v nepřetržitém provozu a málokdy se potkáme,“ výjimečně jsem nekecal, „nešlo by to vyřídit poštou?“

Paní matrikářka souhlasila a já za pár dní obdržel žádost k vyplnění. Ačkoli jsem L. podpis pilně piloval, nedařilo se mi ho dost dobře napodobit. Poprosil jsem proto kamarádku Zdenču, která byla krom Majkyho jako jediná do celé záležitosti zasvěcená. Mimo jiné mi pomáhala vybrat prstýnek. Jen pro nevěstu, já šperky, natož ze zlata, moc nemusím a tak jsem hodlal pro samotný akt použít prsten, který dostala moje máma od otce, mého dědy, když jsem se narodil. A já ho dostal od mámy, když se narodil Dáda. (Nakonec jsem si v náhlém spontánním hnutí mysli nechal udělat památeční prsten na palec, z chirurgické oceli s čárovým kódem a číslicemi 01052010).

„Asi bych to zvládla,“ zdráhala se s propiskou v ruce, „ale nechceš jí radši vysvětlit, že je to překvapení?“

„Je to úřednice,“ namítl jsem, „mají svoje předpisy.“

„Ale taky je to žena, když ji to vyložíš romanticky, tak určitě přimhouří oko.“

Paní úřednice přimhouřila obě a jen zopakovala, „svatba kdy nevěsta neví, že se bude vdávat, tak tohle jsme tady vážně ještě neměli,“ a připojila varování, „ale jestli nebude souhlasit, stejně budete muset zaplatit poplatek tisíc korun.“

„Rád,“ souhlasil jsem vědom si, jak malý je to obnos za zachování svobody.

Ještě zbývalo dořešit otázku, kdo bude svědčit potenciální nevěstě? Večer jsem proto pustil na DVD průměrnou, oddechovou, romantickou komedii o svatbě, jenom proto, abych se mohl „taktně“ zeptat, „vím, že se vdávat nebudeš, ale kdyby náhodou, koho sis vybrala za svědka?“

„Mirku, Lucku nebo Míšu,“ odpověděla bez dlouhého přemýšlení.

A sakra, hrklo ve mně, copak to pořadí nemohlo být obráceně? Míša byla kamarádka ze studií Zdravky, žijící v Brně. Lucka, sestra L., měla svatbu týden před naší tajnou a na 1. května měla naplánovaný posvatební večírek. Mimochodem s jejím nastávajícím Jarinem jsem ji seznámil já a též jsem zinscenoval jejich první samostatné setkání u kulečníkového stolu. Přesněji řečeno se tam měl k nezávazné partii setkat se třemi dívkami, ale těm dvěma zbývajícím jsem řekl o hodinu pozdější čas schůzky a rovněž jim vysvětlil, že jejich účast je pouze podpůrná a je součástí vyšší milostné strategie. Všechno jenom proto, aby měli Ti dva příležitost se blíže poznat. Jarin můj záměr nepochopil a než aby se věnoval Lucii, obvolával ty dvě zbývající, jestli na něj nezapomněli? Jsem holt takový malý, milostný intrikán.

Takže první ve výčtu jmen byla Mirka. Kamarádka ze studií Fyzioterapie, toho času zaměstnaná coby au pair v Anglii. V noci jsem si zjistil její telefon a mail, kontaktoval ji a požádal, zda by mohla na otočku přiletět do Čech a při té příležitosti možná i odsvědčit kamarádce sňatek. Neopomněl jsem zdůraznit, že možná přiletí nadarmo. Nejen že neodmítla, ale ještě mě psychicky podpořila v momentě, kdy jsem zapochyboval, že to vůbec zvládnu. Naše vzájemná korespondence ovšem neunikla L., která pojala podezření, že spolu udržujeme jakýsi prazvláštní vztah na dálku. Musel jsem si proto zřídit, ještě jednu mailovou adresu. 

S blížícím se termínem se mi nejen hromadili starosti a povinnosti, ale tak nějak se rozrůstal i seznam hostů. Původní myšlenka na svatbu ve čtyřech, maximálně šesti, lidech neměla chybu. Jenže pak jsem pozval jednoho kamaráda, a když už jsem pozval toho, musel jsem i toho druhého, třetího. A taky svoje kamarádky, kamarádky od L. a nejednou nás bylo pětadvacet a drtivá většina účastníků zájezdu se vzájemně neznala. Logistika dopravy, kapacita parkoviště a itinerář pěšího přesunu mi řádně zavařili mozkové závity.   

Zároveň bylo potřeba tu tlupu nakrmit, a tak jsem zamluvil pozdní oběd na chatě Návrší, odkud jsme plánovali vyrazit vzhůru. Všichni zainteresovaní museli samozřejmě projít přísnou bezpečnostní prověrkou a složit slib mlčenlivosti. Nemohl jsem opomenout ani hudební složku představení, jelikož hudba je pro mě stejně důležitá, jako vzduch co dýchám, pivo co prolévám hrdlem a sex, po kterém zpravidla následuje další bílý u ledničky.

Výběr nebyl jednoduchý, ale nakonec jsem před nezpochybnitelnou závěrečnou obřadní Jarka Nohavici: ještě hoří oheň a praská dřevo - ale už je čas jít spát - tamhle za kopcem je Sarajevo tam zítra budeme se lásko brát (Sarajevo) přidal úvodní od Mňágy a Žďorp: je jaro a karty jsou rozdané a země voní - a nic už nikdy nebude takové jako loni - důchodkyně u vývěsky studují parte a kávovary se začínají zahřívat- obláčky dechu startují na rtech a já tě nikdy nepřestanu milovat  (Některé otázky už si prostě nekladu) a prostřední část měl mít na starost Tomáš Klus: já budu tím, kdo se v posledních řadách - brání hromadným shromážděním - podrážděný vším tím hemžením. Uražen, přesto toužím být uviděný - a tak svlékám duši aspoň do půl těla - taky by jsi měla. Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí - stojím tu bez účasti, všechny svý části - drolím do slov, chycen v pasti - se svou Lenkou.

Pro tyto účely jsem nutně potřeboval sehnat kazeťák na baterky, což se ukázalo jako prozatím největší zádrhel.

Další zádrhely na sebe ovšem nenechaly dlouho čekat. Předně L. nechápala mé prapodivné chování. Neustále mi někdo smskoval nebo volal a já v její přítomnosti odpovídal neurčitě v náznacích. Úkoly v domácnosti, jež mi zadávala, jsem buď neplnil vůbec, nebo liknavě, a tak o domácí pohodě nemohla být ani řeč. A abych toho neměl málo, ještě jsem musel vyřešit kde ubytuji Mirču.

První na ráně byl samo sebou Majky, sice tou dobou již Pražák, ale u nás ve Třebové pořád bydlela jeho máma.

„No ty ses zbláznil?“ nereagoval tak jak bych čekal, „čekáme s Evičkou dítě a já si mám na noc k máti přivést jinou holku?“

„Já si tuhle domů z tahu přivedl dvě a ty jsem vůbec neznal,“ vytasil jsem se protiargumentem. Někdy se holt nechovám jako ten nejzodpovědnější otec a partner. Jen na vysvětlenou, ty dvě u nás nespaly, jen jsme vyplenili bar a táhli dál. L. ani nestály za to, aby vylezla z ložnice.    

Nezbylo mi než našim nabulíkovat, že na naše výročí razíme na výlet a jako překvapení pro L. se k nám připojí její kamarádka. Moc mi to nežrali. Teda spíš vůbec a pojali podezření, že chystám daleko větší akci.

Zároveň byli smířeni s tím, že je toho trápení ušetřím. Již na svatbě sestry jsem jim řekl, ať si to užijí, neboť další svatby potomka se nedočkají. Teda pokud se sestra nerozvede a znovu nevdá.

Ta se jako na zavolanou ozvala 28. dubna. „brácha ty se budeš ženit?“ vybafla na mě bez pozdravu, když jsem hovor přijal.

„Cože?“ moje překvapení nebylo vůbec hrané a v duchu jsem odhadoval, kdo porušil „omertu.“ 

„Naši říkali, že sháníš kazeťák na baterky,“ odhalila mi, co ji k té domněnce přivedlo.

„Jo a z toho, že sháním kazeťák na baterky, jsi usoudila, že se budu ženit,“ zopakoval jsem, aby ji došlo, jak uhozeně to zní.

„Máte výročí, jedete na výlet s kamarádkou a sháníš kazeťák, to je jasný jak facka,“ vyjmenovala vodítka a nepřímé důkazy obžaloby.

„Ségra, moc se díváš na televizi.“

„Zase meleš hovna, ale jestli chceš, tak mi Ti ho půjčíme?“ navrhla mi velkoryse.

V pátek večer jsem vyzvedl Majkyho i Mirču na nádru a zapadli jsme do nejbližší hospy probrat a doladit strategii na zítřejší den D. Jako na potvoru jsme si vybrali restaurační zařízení, kde můj otec s kolegy zapíjel svůj odchod do důchodu. O pár piv moudřejší jsme zamířili k domovu, rozloučili jsme se s Majkym, a pak jsem doprovodil Mirču k našim, kde už na ní čekala povlečená postel.

Jakmile jsem já ulehl do té své, začalo pršet. Ale ne tak nějak normálně, přišla bouřka a lilo jako z konve.  Samozřejmě jsem se vůbec nevyspal, déšť bubnoval na okna a parapety a já dumal, co si počnu.

Pršelo celou noc.

PP - pokračování příště

Autor: David Snítilý | pátek 28.12.2018 14:16 | karma článku: 18,32 | přečteno: 524x
  • Další články autora

David Snítilý

… a co je vlastně normální aneb nudné vztahy II. (dokončení)

Přines jí kytku, řekni, že jí to sluší.“ „Bude si myslet, že jsem ji zahnul,“ bránil se Honza. „Ale tys jí zahnul,“ připomínal mu Marek. „Jak víš, že ženská tohle chce?“ „Řekla mi to ex, že jsem to nedělal," přiznal Marek.

13.4.2024 v 6:50 | Karma: 13,02 | Přečteno: 411x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma: 16,94 | Přečteno: 444x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Podzimní balada

Vdávala jsem se mladá, protože jsem musela. Byla jsem v očekávání, což doma nikdo nečekal. Rodiče se domnívali, že jsem slušná katolická dívka. Přišla jsem o věneček na vesnické tancovačce a pak plačce svěřila se sestře Kačce.

15.3.2024 v 17:00 | Karma: 18,89 | Přečteno: 502x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Drahá tma

Jenže láska je mocná čarodějka a Montekové a Kapuleti měli v porovnání se Skleničkovými a Korbelovými vřelé sousedské vztahy. Obzvláště poté, co Patrik podlehl Sářině půvabu a začal se s ní tajně scházet.

17.2.2024 v 8:30 | Karma: 17,27 | Přečteno: 513x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Sexy seznamka pro zadané (Tvoje hvězda & Big Mig)

Laura utekla od despotického manžela ke kamarádce Markétě. Richard prosil, omlouval se, sliboval, vyhrožoval a nakonec poslal sms, že jestli se nevrátí, skočí pod vlak. Marky mu z Lauřina mobilu poslala odkaz na jízdní řád vlaků.

26.1.2024 v 15:50 | Karma: 19,93 | Přečteno: 525x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

... a co když to vzdám? (Bez dcerky neodejdu)

Mým prosbám, abychom navštívili poradnu či psychologa, se Tonda vždy vysmál s tím, že jediný blázen, co potřebuje lékařskou péči, jsem tu já. A zmínka o rozvodu ho v tu ránu rozpálila do běla a mně zčervenaly tváře. Nikoli studem.

13.1.2024 v 8:14 | Karma: 22,97 | Přečteno: 605x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Promiskuitní babička, zamilovaný spolužák, mrtvý tatínek a vánoční zázrak

O babičce Pavlíně se říkalo, že v mladí dostala každého muže, který před ní neutekl na strom. Podváděný dědeček Rudolf se babičky vždy zastával, že jde o snůšku nesmyslů, neboť dostala i ty, co ze stromu posléze slezli.

26.12.2023 v 9:44 | Karma: 20,97 | Přečteno: 866x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Kamarádi na život i na smrt 3/3

Ondra prošel tam a zpět zdí, aby se podíval, kdo se dobývá do jeho bytu. „Je tam nějaká vyzobaná slunečnice," hlásil Filipovi. „Další tvoje milenka?" Nebyla to milenka, ale truchlící matka. „Já jsem Mrtvý," představil se jí Filip.

17.11.2023 v 8:40 | Karma: 17,13 | Přečteno: 371x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Kamarádi na život i na smrt 2/3

„Nechtěl jsem ti ublížit. Kdybych věděl, jakej seš skvělej chlap ...“ omlouval se Ondra. „Tak bys mi nechodil za ženou?“ domýšlel si Filip, co chce mrtvý obšourník říct. „To ne, ale dával bych si větší pozor, abys na to nepřišel."

11.11.2023 v 8:21 | Karma: 16,64 | Přečteno: 451x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Kamarádi na život i na smrt 1/3

Když je ve škole učitelka kárala, obvykle to vyvolalo salvu smíchu. „V tom má zase prsty známá dvojka Mrtvý, Němec.“ Filip v tom byl většinou nevinně, ale pokaždé mlčel jak partyzán a přítele Němce nikdy nepráskl.

4.11.2023 v 8:36 | Karma: 19,42 | Přečteno: 603x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Doktor Obenka a zoufalá matka na castingu luxusních společnic

Slizký, upocený doktor práv mě vyzval, ať mu pro klienty zapózuji na rudé pohovce. „V žádném případě!“ rázně jsem odmítla. „Nikdy, nikdy, nikdy!“ „Tak a teď ještě kalhotky,“ škodolibě se křenil doktor Obenka o pár minut později.

14.10.2023 v 14:00 | Karma: 21,08 | Přečteno: 753x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Univerzální překladač ženských myšlenkových pochodů

Karolína vyvinula přístroj, který měl na základě vložených algoritmů, překládat komplikovanou mluvu žen do prostšího jazyka mužů. Už žádné jinotaje a náznaky. Problém byl, že u nás šlo o výzkum neschválený a nelegální.

23.9.2023 v 7:52 | Karma: 26,19 | Přečteno: 903x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Sexuální praktika, co rozpálí Patrika (maminčina mazánka)

Sestry na chudáka mamku tlačily, aby budižkničemu Patrika přestala živit. „Zrovna včera říkal, že si našel brigádu,“ hájila benjamínka. „A můžeš mi říct jakou?“ chtěla vědět Lucie. „Prý bude malovat strop v letním kině."

30.8.2023 v 9:14 | Karma: 22,56 | Přečteno: 985x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Máš její oči ... & Chtění

Máš její půvab, šarm i hlas, slabost pro kluky nesmělý, v tvých očích zrcadlí se čas, který vaše světy rozdělil. Máš její oči, úsměv, vlasy i ve tvářích dolíčky, bavíš se a žízeň hasíš, zatímco já v šeru u svíčky. Čekám ...

6.8.2023 v 9:50 | Karma: 16,25 | Přečteno: 340x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Amatérská ornitoložka před rozvodovým stáním II. (dokončení)

„Co tady děláš, chlape?!" zařval naštvaně přítel Zuzky. Stál jsem nahý uprostřed jejich chodby, jen s ručníkem omotaným kolem beder a vysavačem v ruce. „Vysávám," odpověděl jsem po pravdě. „A kdo ti dovolil, sahat na můj vysavač!“

28.7.2023 v 15:14 | Karma: 16,83 | Přečteno: 572x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Amatérská ornitoložka před rozvodovým stáním

Poté, co na vědomost vyšlo, že se s Milanem po osmi letech rozvádíme, mi přišlo na mobil a Facebook tolik fotek ptáků, že mi z toho šla hlava kolem. A to jsem ani všechny neznala. Myslím, samozřejmě ty muže, ne ty jejich bimbasy.

26.7.2023 v 9:55 | Karma: 20,56 | Přečteno: 1194x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Sexy seznamka pro zadané III. (hledám milenku pro manžela Standu)

„Kondomy máš?“ zeptala jsem se manžela při polibku u vchodových dveří. Samozřejmě na ně zapomněl. Na jeho obhajobu musím říct, že příčinou jeho roztržitosti a nervozity byl zřejmě fakt, že se měl prvně setkat s budoucí milenkou.

23.6.2023 v 15:40 | Karma: 33,15 | Přečteno: 8592x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Plaváček - Modlitba beznaboha

Na samotě Vysočiny lišky dávají dobrou noc. Stromy vrhají dlouhé stíny, nedovoláš se o pomoc. Modlitba za malou Janu, ať Plaváček na mysli neklesá, za čápa ba i za vránu, co před lety ji přinesla. Modlitba beznaboha, slova strohá

7.6.2023 v 16:00 | Karma: 15,54 | Přečteno: 344x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Sexy seznamka pro zadané II. (Eli & Něžná se zálibou v BDSM)

Eliáš se chystal na rande, když ho zaskočila manželka s dotazem, „můžu jít večer ven s tebou?" „To by tě nebavilo,“ ujistil Zuzku. A ani nelhal.Těžko by se chtěla dívat na to, jak svázané Ivě uštědřuje výprask na rozkošný zadeček.

2.6.2023 v 18:01 | Karma: 24,82 | Přečteno: 1044x | Diskuse| Poezie a próza

David Snítilý

Cesta do zapomnění (Maluj ze snů obrázky)

Podrážky bot jsou obalený bahnem cest, otisky v hlíně prozradí směr. Přijde mi vhod, že nemůžu už víc se splést, při vší té špíně, já hrál jsem fér.

7.5.2023 v 8:30 | Karma: 16,49 | Přečteno: 386x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 180
  • Celková karma 17,21
  • Průměrná čtenost 656x
Magnet na průsery, trapasy a zranění. Opačným pólem svojí osobnosti odpuzuji prachy a úspěch. Píšu prózu, texty a básně.