Osamění

V loňském roce jsem se po desetileté, okolnosti vynucené, pauze vrátil ke koníčku z mládí - tj. psaní básní a prózy. V pomyslném šuplíku jsem našel pár "výtvorů" za které se ani s odstupem let nestydím. 

OSAMĚNÍ                                                                                     ( 1999 )                                                

(otázky a odpovědi )

-                                                                  

Neprůhlednost obličeje

značí osamění,

jen jeden z nás se pousměje

i když to k smíchu není.

-

Tak na co hledat kompromisy?

Z lásky dělat zvyk,                           

vždyť nad tím vším stejně visí

velký otazník.

-

Kdo je sám a kdo se dělí?

Zbytky tváře stárnou,

ještě máme, co jsme chtěli,

ta snaha – zdá se marnou.

-

Neprůhlednost obličeje,

co pozbyl lesk a třpyt,

skryté stopy beznaděje,

kde jen slova vzít?

-

Tichá slova plná křiku

v každodenní šedi,

vykřičník místo otazníku,

otázky bez odpovědí.

-

Tak sedíme tu spolu,

však nejspíš je to klam,

u jednoho stolu                                 

a přece každý sám.

-

TAŽNÍ  PTÁCI                                                                                         ( 2000 )                                       

-

Koukej výš, co tě nemá, až do mraků,

stloukej kříž, ústa němá, světla majáků.

-

Tam, kde tažní ptáci svá křídla rozprostřou,

každý rok dají si tu práci a na podzim vypadnou.

-

Ještě chvíli slyš dobrý rady, co ti oznámí,

mýlí se, když – myslí, že tě navždy ochrání.              

-

Tak vypadni už z hnízda, roztáhni křídla, leť,

život, to je výzva, už nelze otálet.

-

Tak jak tažní ptáci svá křídla rozprostřou,

rok co rok dají si tu práci a koncem léta vypadnou.

-

Sny, za kterými táhnou, jsou jejich potravou,

za úspěchem, láskou, za štěstím, za slávou.              

-

Vypadni už z hnízda, roztáhni křídla, leť.

To je ta šance, výzva, už nelze otálet.

-

Tak jak tažní ptáci, jež přízrak zimy ohrozil,

tak i oni se vrací, když najdou cesty cíl.